Na první pohled to působí úžasně. Díky těmto nástrojům máme skrze jediné kliknutí přístup ke stovkám až tisícům lidí, na které bychom v běžném životě nikdy nenarazili. Mnoho z těchto aplikací se navíc díky moderním technologiím dokáže naučit, jací muži či ženy se nám líbí nebo jaké vlastnosti u svého potenciálního partnera hledáme. Přestože to zní jako sen mnoha nezadaných, realita už tak růžová není. Proč se v dnešní době zdá těžší najít si lásku a udržet ji?
V jedné panelové diskusi na filmovém festivalu South by Southwest se v březnu 2022 podělilo o své názory několik lidí. Novinářka Cecelia Girrová, zakladatelka společnosti Snack Kim Kaplanová, systémový inženýr NASA Rashied Amini a psychoterapeutka Babita Spinelliová sdělili své názory na to, jak technologie pomáhají a zároveň škodí našemu romantickému životu, a jak se to promítne do budoucna.
Aplikace pro lásku (a stres)
V Česku má dle dostupných dat zkušenosti s online seznamováním 75 % lidí. Online seznamky dnes fungují zcela odlišně od toho, jak jsme lásku a romantiku vnímali dřív. K hledání vhodných protějšků totiž tyto technologie využívají data a statistiky. „Zatímco dříve byla romantika o tajemství, vzrušení a nevysvětlitelném kouzlu, dnes ji častěji definují data, DNA a věda," poznamenala Girrová.
Naše přesvědčení o romantickém jiskření a ideálním protějšku se v důsledku toho vyvíjí; těžko říct, zda k lepšímu, nebo k horšímu. Snižují technologie naši touhu hledat toho pravého, nebo po něm díky nim naopak toužíme víc než kdy dřív?
Podle Spinelliové naše touha po lásce nikdy nezmizí. „Je to součást našeho emocionálního systému a základní lidská potřeba," řekla. „Chceme cítit, že jsme chápáni a mít pocit, že existuje osoba, která nám kryje záda a bude s námi navždy." Na rozdíl od minulosti však nyní víme, že právě díky seznamovacím aplikacím máme možnost setkávat se stále s dalšími novými lidmi, což dříve nebylo možné. Pokud jeden vztah nevyjde, najít další je stejně snadné jako přihlásit se a odfajfkovat nové profily.
Pozitivní je, že to lidem dává naději; vždycky je tu přece někdo další. Jak říká Spinelliová, má to ale i svá negativa. Ze seznamování se díky tomu stává "spíš sushi na pásu než zážitek z dobré kuchyně". Lidé se zdánlivě snaží najít vztah, ale nikdy se necítí zcela nasyceni. Nebo najdou někoho, kdo se jim líbí, ale nevynaloží úsilí, aby vztah fungoval, protože jako na běžícím pásu je tu stovka dalších možností, a s někým jiným to určitě bude jednodušší.
I takzvaný paradox volby říká, že s rostoucím počtem dostupných možností roste i obtížnost poznat, která z nich je ta nejlepší. Technologie jako takové, v souvislosti se seznamováním zvyšují naše obavy a úzkosti, a to nejen proto, že existuje příliš mnoho možností: „Seznamky mají dopad na náš náhled na tělo i na naše sebevědomí. A je tu také určitá návykovost - lidé stále hledají a hledají, což vede k postupnému vyhoření," řekla Spinelliová.
Limity dat
Rashied Amini pracoval na návrhu systému pro odklon asteroidů pro NASA, když mu jeho o dva roky mladší přítelkyně řekla, že "už na to nemá". Jako správný inženýr strávil Amini víkend vývojem algoritmu pro analýzu nákladů a přínosů jejich vztahu, načež se pár nakonec rozešel.
Amini pak vzal svůj algoritmus a začal dělat rozhovory s lidmi, aby zjistil, zda dokáže z pohledu dotazovaných předpovědět výsledek jejich vztahů. Zjistil, že předpovědi algoritmu se poměrně často shodují s realitou, a rozhodl se z něj vytvořit aplikaci. Výsledkem je Nanaya, "osobnostní test, který vědecky předpovídá budoucnost vašeho milostného života a vykazuje personalizované údaje, které vám pomohou budovat romantické a sociální vazby".
Aplikace je zatím ve fázi zrodu, a přestože Amini svému produktu věří, zároveň přiznává, že žádný algoritmus samozřejmě nikdy nebude schopen skutečně identifikovat "toho pravého". „Nejste ve vesmíru sami dva, žijete v dynamickém světě," řekl. Chodíte ven, věnujete se různým činnostem a zažíváte věci, které mohou ovlivnit váš pohled na svět, na vás samotné i na potenciální partnery. Kdybyste postavili Romea a Julii do vakua a navrhli rovnici, která by měřila, co Romeo cítí k Julii a co cítí sám k sobě - teď a v budoucnu - a totéž udělali s ní, mohli byste se přiblížit přesné předpovědi. "To je to, co bychom nazvali dvourozměrným nelineárním dynamickým systémem," vysvětlil Amini. Zní to romanticky, že?
„Když však přidáte třetí rozměr - v tomto případě neustálou proměnlivost lidského chování a vnímání sebe sama - přesná předpověď výsledku matematicky prostě není skutečně možná," přiznal. Co však algoritmy podle Aminiho mohou zvládnout, je pomoci lidem zlepšit sebepoznání a identifikovat vzorce ve vztazích, které zažívají.
Budoucnost lásky je temná
Když na to přijde, aplikace se snaží svým tvůrcům vydělávat a jedním z nejlepších způsobů, jak toho dosáhnout, je udržet u nich lidi co nejdéle. „Je to hra," řekl Amini. „V určitém okamžiku už to nejsou lidé, ale jen obličeje na obrazovce. Jak cynické."
Kam to všechno směřuje? Poučíme se, přestaneme donekonečna zírat na mobilní displeje a vrátíme se k hledání lásky postaru, v reálném světě a s reálnými lidmi?
Pravděpodobně ne. Ale nezoufejme – snad je tu naděje.
Kim Kaplanová založila službu Snack, která využívá model podobný službě TikTok, kam uživatelé nahrávají videa ukazující jejich osobnost a zájmy. „Naším cílem je vytvořit něco, co vytlačí povrchnost a umožní lidem hlouběji představit sebe sama," řekla. Podotkla, že způsob fungování seznamovacích aplikací se za posledních 15 let nijak nezměnil, s výjimkou Tinderu, který zavedl model swipování (a asi se všichni shodneme, že singles jsou na tom ještě hůř). „Tyto aplikace by měly být poutavější a zábavnější a měly by poskytovat reálný pohled na to, kdo kým je."
Předpovědi Spinelliové jsou každopádně o něco povzbudivější. „Aby se lidé registrovali a vraceli, budou muset tvůrci aplikací v ideálním případně vnést do těchto prostor více lidského kontaktu, etických standardů a také efektivněji zmírňovat nástrahy seznamování.“
Na závěr diskuse odpovídali panelisté na dotazy z publika. Jeden divák se zeptal, zda by aplikace mohly obsahovat funkce, které by lidem pomohly se s někým snadněji rozejít. Jiný, jak mohou seznamovací aplikace zjednodušit uživatelům život tím, že jim například poradí, „jak se představit, nebo vědět, co říct, když někomu píšete". Třetí požadoval, aby aplikace více pomáhaly plachým lidem, kteří v sociální interakci nejsou přirozeně zdatní.
Tyto otázky jako by naznačovaly nepříliš světlou budoucnost lásky a romantiky a rostoucí očekávání, že kromě hledání protějšků se seznamovací aplikace postarají také o náš osobní růst a vlastně nám uleví od jakékoli lidské interakce, která by nemusela mít zcela hladký průběh. Už teď je jasné, že snaha delegovat veškerou těžkou práci na algoritmus bude nakonec určitě medvědí službou pro všechny zúčastněné.
Co tedy dělat? Kromě kolektivního rozhodnutí smazat všechny seznamovací aplikace a vrátit se k hledání lásky postaru se jako nejlepší možnost jeví zapojit se do těchto platforem s rozvahou a uvědomit si, že ne všechna zodpovědnost je na nich.
„Je to také na lidech, aby se podívali na to, co přinášejí, když se do aplikací hlásí," připomněla Spinelliová. „Vědí, co vlastně chtějí? Poznali své vlastní nezdravé vztahové vzorce? Neobviňují aplikaci z některých chyb, které sami opakují?
