Pavel Kysilka, z Indexu Lidových novin 27. BŘEZNA 2017
Houstnoucí legislativní džungle všude na světě komplikuje život lidem, firmám i soudcům, skvěle ale živí armády právníků, a do nedávna navíc bránila tomu, aby jejich práci převzaly stroje. Až doteď. Díky obrovskému pokroku v umělé inteligenci v posledním roce se tato překážka začala hroutit. Dobře to ukazují dva čerstvé příklady nasazení roboprávníků, kteří se začínají houští paragrafů prodírat více než úspěšně.
Advokátní kancelář Baker&Hostetler vloni najala právníka jménem Ross do své padesátihlavé divize konkurzního práva. Ross pracuje bez pauz a svátků. Je totiž prvním právníkem – strojem, umělou inteligencí. Byl vytrénován od IBM Watson, platformy, která dokáže analyzovat texty v přirozeném jazyce a pracovat s nimi podle různých zadání. Konkrétně Rosse vytrénovali k tomu, aby přečetl a porozuměl textům ke konkurzním kauzám, znal legislativu, našel a analyzoval judikáty a precedenty, postuloval hypotézy, udělal průzkum otevřených zdrojů, a nakonec navrhnul závěry, které podepře argumenty. To vše dodává v přirozeném jazyce – jestli se dá ovšem takto právničina označit. Ross se navíc učí na kauzách, které zpracovává, a tím se neustále trénuje a zdokonaluje.
Jiná právní firma LawGeex nedávno úspěšné vytvořila a zaměstnala další umělou inteligenci, jejíž prací je revize kontraktů. Zakladatel firmy Noory Beecher, specialista na obchodní právo, byl frustrován zjištěním, že kontrola obchodních smluv –z hlediska rizik naprosto klíčová ale poměrně přízemní činnost– zabírá 80% kapacity právníků jeho kanceláře. Jím vytvořená AI je nyní schopna tuto práci zastat spolehlivě, daleko rychleji a několikanásobně levněji. To vše oceňuje nejen on, ale i jeho klienti. LawGeex dokáže analyzovat dvacet typů kontraktů, poznat a označit klauzule, které se vymykají standardu, upozornit na paragrafy, které chybí a na ty, které vyžadují revizi.
Právní obor nedoznal co do modelu fungování žádnou podstatnou změnu po staletí. Strojové učení to nyní mění. Sám Noory Beecher hodlá postupně rozšiřovat využití AI na veškeré právní úkony. A podobně jako v případě lékařů, učitelů, programátorů a nakonec i samotných vývojářů umělé inteligence platí, že tyto profese jako lidské činnosti nezaniknou. Jejich rutinnější část převezmou stroje a to s benefity v oblasti spolehlivosti, chybovosti, rychlosti a nákladovosti. A lidé v příslušných oborech se přesunou k práci s vyšší přidanou hodnotou, k vytvářeni klientských řešení a sofistikovanému poradenství.
Pokud někdy uslyšíme o možnosti postupného nahrazování rozhodování soudců umělou inteligencí a bude nám to připadat jako fantazírování, bude dobré si připomenout, že oba výše zmíněné příklady bychom před dvěma třemi roky odmítli jako utopický sen. A co obavy z dehumanizace oborů způsobené umělou inteligencí? Nejsou opodstatněné. Naopak, přesun od rutiny ke kreativitě je přece humanizací práce.
