Kolik váží černá díra? Opavští fyzikové to už umí spočítat
Technologie
Foto: Shutterstock

Kolik váží černá díra? Opavští fyzikové to už umí spočítat

Tým pod vedením prof. Marka Abramowicze z Fyzikálního ústavu v Opavě přišel s nápadem, jak černé díry, které samy nejsou vidět, zvážit pomocí specifického záření uvolněného v jejich okolí. Díky tomu vědci určili hmotnost jedné z doposud nejtěžších pozorovaných černých děr ve vesmíru.

12.08.21

Černé díry patří mezi nejznámější a zároveň nejméně prostudované objekty ve vesmíru. Jejich existence již byla prokázána, ale jejich skutečná podstata je stále předmětem bádání. Fyzikální ústav v Opavě patří mezi světovou špičku ve výzkumu právě (a nejen) těchto exotických kosmických objektů, přičemž fyzikové se o černých dírách snaží co nejvíce dozvědět ze sledování objektů, které černé díry ovlivňují.

Černé díry jsou mimořádně hmotnými kosmickými objekty, které vznikají zhroucením hvězdného materiálu do malého a nesmírně hustého tělesa. Díky tomu na své okolí působí tak silným gravitačním polem, že dokáží výrazně ohýbat i světlo a ve své těsné blízkosti dokonce částice světla — fotony — docela uvěznit.

Z toho důvodu je přímé pozorování černých děr zcela nemožné a astrofyzikové se k určení vlastností dané černí díry musejí zaměřit na chování materiálu v jejich okolí. Interakce černých děr s tímto materiálem se projevuje velmi specifickým rentgenovým zářením a fyzikové nyní přišli na to, jak je možné z jeho vlastností odhadnout hmotnost černé díry.

Pozorováním záření z materiálu nedaleko černých děr se podařilo objevit velice zajímavý jev: přesnou periodicitu „dávek“ rentgenového záření. Periodicita je to přitom doslova kosmicky rychlá — v řádu desítek až stovek hertzů. Pro lepší pochopení: Představme si, že by toto záření vysílal nějaký otáčející se maják. V takovém případě by se musel za jednu sekundu otočit stokrát. Astrofyzikové porovnali pozorování tohoto jevu u několika lokalizovaných černých děr v naší Galaxii a zjistili, že děj způsobující změnu „dávek“ rentgenového záření probíhá velmi blízko černé díry, v oblastech s velmi silným gravitačním polem. Měřením těchto dávek pak lze zjistit vlastnosti samotných děr. Samotná příčina periodických rentgenových záblesků v blízkosti černých děr však zatím zůstává záhadou.

Na základě pozorování tohoto zajímavého jevu se tým vědců pod vedením prof. Marka Abramovicze, pracovníka Fyzikálního ústavu v Opavě, pokusil naměřit hodnoty periodických změn rentgenového záření v okolí výrazně hmotnějších černých děr — těch, co se nachází v centrech velkých galaxií. U těchto černých děr byla frekvence výrazně nižší — řádově v jednotkách minut až hodin. Vědci z pozorování tohoto jevu u různých černých děr navrhli způsob, jak určit jejich hmotnosti.

Astrofyzikové touto metodou odhadli hmotnosti hned několika černých děr, přičemž obvykle se hodnoty pohybovaly od statisíců do miliónů slunečních hmotností. Analýze jedné černé díry s téměř nezapamatovatelně dlouhým názvem se věnovala i studentka Fyzikálního ústavu v Opavě Mgr. Kateřina Klimovičová (dříve Goluchová) a dospěla k unikátnímu zjištění: Změřili jsme frekvenci změny rentgenového záření u aktivního galaktického jádra s nevábným názvem XMMU J134736.6+173403 v souhvězdí Pastýře a byli jsme opravdu překvapeni. Odhad hmotnosti, jehož nepřesnost je dána neznámou vzdáleností pozorovaných rentgenových dávek od černé díry, se pohybuje někde mezi 10 miliony až 1 miliardou hmotností Slunce!

Dalšími zajímavými objekty v hledáčku opavských fyziků jsou tzv. mikrokvazary, tedy černé díry v centrech malých galaxií. Je známo, že z těchto typů exotických objektů unikají při doposud nepochopených jevech nepravidelné dávky vysokoenergetického záření. V uplynulých letech jsme již přispěli k řešení tohoto důležitého otevřeného astronomického problému. Spočítali a ověřili jsme, že za ním stojí mnoho jevů, které se odehrávají v okolí těchto černých děr, v tzv. akrečních discích. Tedy v prstencích horké hmoty rotující okolo černých děr. Ostatně to, že nějakou černou díru pozorujeme, je umožněno jen díky jejich interakci s hmotou okolo. Akreční disky jednak samy září, zároveň odráží světlo a chovají se podle nám zatím ne úplně vyjasněných pravidel. Rychlost rotace těchto disků je v některých místech blízká rychlosti světla a nutně zvažujeme i velmi silné tzv. relativistické jevy podobné těm slabším, které jsou známy už více jak 100 let, jako je například stáčení perihelia planety Merkur. Mnohé zatím zůstává nevysvětleno — zejména periodické změny záření těchto disků. A na to se dále chceme zaměřit, popisuje doc. Gabriel Török, vedoucí projektu.

 

ZDROJ

 

Související

Pot, krev a slzy astronautů budou na Marsu sloužit jako stavební materiál

Kromě lokálních hornin se však k využití nabízí i to, co si s sebou přivezou sami astronauti. Ve hře jsou nyní jejich tělní tekutiny, konkrétně krev, pot a slzy. Vědci z Manchesterské univerzity vyvinuli materiál podobný betonu , který obsahuje směs syntetického regolitu, který se běžně nachází na...


Elon Musk chce do roku 2025 začít posílat první lidi na Mars

Na letošním hongkongském fóru CEO SpaceX Elon Musk oznámil nový cíl: "Do roku 2025 chce SpaceX začít posílat první lidi na Mars. Zatím je to jediná planeta, na které máme šanci založit soběstačné město". Originální článek


Obrovský kvantový úspěch. Mezi Pekingem a Vídní proběhl první „kvantový“ videohovor

Martin Kysilka, 18. ŘÍJNA 2017 Internet a elektronický obchod je bezesporu budoucnost světové ekonomiky. Přenos dat proto musí být rychlý, efektivní a především bezpečný. Zabezpečit data a komunikaci je však čím dál tím větší problém. Klasické metody kryptografie již naráží na své limity....