Odpadkové skvrny jsou rozsáhlé oblasti oceánů, kde se v důsledku víření oceánských proudů hromadí odpadky, rybářské náčiní a další odpad. Od poloviny osmdesátých let 20. století neustále narůstají. V současné době se ve třech největších světových oceánech nachází pět takových skvrn. Pokrývají plochu zhruba o velikosti Austrálie a jsou stále větší hrozbou pro mořskou faunu i flóru.
Vědci z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně v současné době zkoumají způsoby likvidace nežádoucího odpadu za pomoci sinic, které se přirozeně hojně vyskytují v oceánských vodách, zejména mezi mořským odpadem.
„Většina lidí považuje řasy a sinice za něco velmi škodlivého, ale není to pravda. Mnohé z nich jsou ve skutečnosti nezbytné pro fungování ekosystému. Náš výzkum se zaměřuje na sinice, které dokáží rozkládat plasty,“ uvedl biolog Ondřej Pěnčík z výzkumného týmu.
On a jeho kolegové nyní zkoumají, zda by sinice po genetické modifikaci mohly být schopny plastový odpad v oceánech požírat. „Metoda spočívá v přenosu genu, který se běžně vyskytuje v bakterii žijící na skládkách, do sinice – pomocí metod molekulární biologie. Takto modifikovaná sinice by se pak dostala do oceánu a umožnila by rozklad plastového odpadu,“ vysvětlil Pěnčík.
Čištění sladké vody
Metoda popsaná Pěnčíkem by mohla pomoci zejména při čištění moří a oceánů. Protože je však použití genetických modifikací právně problematické, zkoumá jeho tým také možnosti využití sinic v jejich přirozené podobě. Taková metoda by mohla být využita pro čištění sladké vody.
Některé sinice, konkrétně ty se specifickou vrstvou slizu, to totiž ve své přirozené podobě dokáží. Mikročástice plastového odpadu se jednoduše přilepí na jejich povrch, vysvětlil Pěnčík. „Tím, že je na sobě zachytí, vzniknou chuchvalce, díky nimž se z vody poměrně snadno dostanou sedimentací. Díky tomu zůstává voda prakticky čistá,“ dodal.
Slizovité sinice by se daly využít například v čistírnách odpadních vod, kde by mohly zachycovat nejen mikroplasty a nanoplasty, ale i další škodlivé látky, jako jsou hormony a pesticidy. Pěnčík upozornil, že řeky jsou zdrojem až osmdesáti procent plastového odpadu v oceánech. Pokud se zlepší hospodaření čistíren odpadních vod, zejména v zemích třetího světa, mohlo by to mít významný vliv na celkovou situaci v oceánech.
Další velkou výhodou této technologie je, že je velmi levná a jednoduchá. Pěstování sinic totiž není obtížné.
