Pavel Kysilka, z Indexu Lidových novin 10. ŘÍJNA 2018
Evropa prohrává na poli technologických inovací a byznysu. Příznaky její sklerózy nabírají tragikomických rozměrů a hlubinné příčiny neumí nikdo pojmenovat.
Před letošním létem tančila řada evropských politiků nad úspěšným vstupem holandské technologické společnosti Adyen na burzu. Šlo o evropský technologický burzovní rekord letošního roku, navíc v oblasti finančních služeb, v níž se Evropská unie snaží zvyšovat konkurenci cestou „pozitivní“ regulace (PSD2). Adyen je provozovatelem digitálních plateb, k jeho klientům patří Netflix, Spotify, Facebook a Uber a jeho tým odvedl bezesporu skvělou práci. A to bez ohledu na to, zda se naplní velká očekávaní investorů, kteří během pár hodin vyhnali cenu akcií na dvojnásobek, nebo skeptiků, kteří považují obchodování Adyenu za neuvěřitelný stonásobek (!) letošního plánovaného hrubého provozního zisku (EBITDA) za spekulační bublinu. Co je tedy na tomto skvělém příběhu problémem?
Případ, který v Evropě vzbudil velkou pozornost i nespecializovaných médií a nadšení europolitiků, se udá ve Spojených státech každý týden. V běžných médiích se neobjeví, politiky a veřejnost nevzruší. V první světové desítce obchodovaných firem podle tržní kapitalizace dnes najdeme osm amerických společností, z toho pět technologických, a dvě čínské, obě technologické. Ale žádnou evropskou. Ani v první padesátce nenarazíme na evropskou technologicky inovativní firmu. To vše po letech rozmanitých bruselských i národních „technoagend“ a inovačních strategií v duchu „dohnat a předehnat“.
Co se to s námi stalo?
Začněme prvně tím, co se každý den děje v obou inovačně byznysových „křemíkových“ centrech demokratické zóny světa, amerického Silicon Valley a izraelského Siliconu Wadi (čínský statní kapitalismus nemůže opravdu být pro náš kus světa inspirací). V Siliconech se propojily světy špičkového vzdělávání, výzkumu, vývoje s venture kapitalismem. Hranice mezi nimi se rozpustily, lidé plynule přecházejí na pole vědců, vývojářů, startuperů, venture kapitalistů.
Chybí tedy Evropě technologické mozky, univerzity a kapitál? Proč chytří mladí evropané odcházejí vymyšlet a tvořit do Ameriky a mnozí a často nejlepší z Ameriky do Číny? Proč je opačný pohyb z Ameriky do Evropy výjimkou a také izraelské startupové mozky a investoři ji téměř ignorují? Jsme hloupější a chudší než Američané, Izraelci a Číňané? Žádná čísla tomu nenasvědčují. Co ale v Evropě nevzkvétá je ono americké a izraelské prolnutí světů, ekosystém inovačních hlav a kvalifikovaného kapitálu – mohutných a „chytrých“ peněz zkušených investorů.
Paradox spolupráce a konkurence
Prolínání světů v obou Siliconech pohání motor individuální chuti uspět, obětovat svému snu, práci a investování pohodu, jistoty a život bez rizika. V obou zemích napomáhají i „šťouchy“ ze strany vlád, třeba kosmický program v USA či bezpečnostní a obranné projekty v obou zemích, to vše tažené poměrně široce sdíleným chápáním národního zájmu. Prolínání světů a jejich spolupráce ale roste odspodu z kořenů demokratického kapitalismu, z vůle a chuti jednotlivců uspět v konkurenci, vzít odpovědnost za své životy do vlastních rukou a mít pozitivní dopad na společenství, ve kterém žiji. Dávat, ne brát. Spolupráce není dekretována jako vůle státu či unie. Není produktem evropského zaopatřujícího socialismu, který dělá z jednotlivců infantilní a nezodpovědné lidi s nataženými rukami vůčí státní zaopatřovně. Není náhoda, že Izrael, poté, co se proměnil z kibucového socialismu ve venture kapitálový „startup nation“, leží v žaludku nové levice, která ovládla Evropu po pádu železné opony.
Zde se samozřejmě nabízí námitka, že v tom se přece Evropa neliší od Ameriky. Dokonce že agresivita a arogance bytostně neliberálních amerických „liberálek a liberálů“ je pro ty evropské stále nedostižným vzorem. To je pravda: i v Siliconu jsou toalety pro třetí pohlaví standardem, Google musel přerušit spolupráci s armádou na nátlak tisíců svých zpovykaných googlerů. Na rozdíl od Evropy však nejde o nic víc než „roztomile blbou“ povinnou slupku, pod níž se dynamická kola křemíkového kapitalismu točí dál.
