V čem je problém: Lidstvo vyprodukovalo za poslední dva roky více dat než za celou svoji předchozí historii. Zároveň se na nich dramaticky zvýšuje naše závislost. Prognózy zabývající se schopností pevných disků uchovávat budoucí záplavu dat vyznívají negativně. Před časem jsme psali o obrovskěm potenciálu syntetické DNA, která je schopna uchovávat neskutečné množství dat. Dnešní světová zásoba dat by se vešla do DNA úložiště v jediné velké hale nebo několika kamiónech. Problém je, že dosavadní metody zakódování dat do řetězců DNA využívají její kapacitu nanejvýš na 50% procent a jsou navíc velmi nákladné.

Řešení: Spojený tým Columbia University a New York Genome Center vyvinul novou metodu, která dokáže navýšit úložnou efektivitu a kapacitu DNA na 1,6 bitů na nukleotid, což je 85% jejího teoretickěho maxima, které činí 1,8 bitů na nukleotid. Tým překonal dosavadní rekord o šedesát procent.

Dopad: Přesto, že jde o velký posun, stávajicí metoda je stále velmi drahá a proces psaní a čtení DNA je pomalý. Nehodí se tedy pro situace permanentní potřeby dat, v současnosti přichází v úvahu spíše využití pro archivaci. Cesta k tomu, aby se obří datové sklady třeba Amazonu či Facebooku přestěhovaly do jediné menší místnosti, bude ještě dlouhá a spletitá.