První roky života strávil Jackie Young v nacistickém internačním táboře v dnešní České republice. Po druhé světové válce byl převezen do Anglie, adoptován a dostal nové jméno. V dospělosti se snažil poznat svůj původ, rodinu. O své rodné matce, která zemřela v koncentračním táboře, měl jen kusé informace. Po otci zbylo jen prázdné místo v rodném listě.
To se změnilo s poačátkem tohoto roku, kdy se genealogům podařilo pomocí vzorku DNA najít nejen jméno, ale také některé příbuzné, o kterých Young nikdy nevěděl. „Získat odpověď na celoživotní otázku bylo úžasné,“ popsal. Nyní je mu osmdesát let a žije v Londýně. „Otevřelo mi to dveře, o kterých jsem si myslel, že se nikdy neotevřou,“ dodal. Snaží se proto poskytnout tuto možnost nejen dalším lidem, kteří přežili holocaust, ale i jejich dětem.
Centrum pro židovskou historii se sídlem v New Yorku představilo DNA Reunion Project, v jehož rámci nabízí na svých internetových stránkách bezplatné testování DNA. Těm, kteří soupravy využijí, nabízí také možnost získat od genealogů, kteří s Youngem pracovali, rady ohledně dalších kroků.
Genealožky Jennifer Mendelsohnová a Adina Newmanová, se tomuto druhu práce věnují již několik let. Zároveň mají facebookovou skupinu o židovské DNA a genetické genealogii.
Nástup technologie DNA podle Newmanové otevřel nový svět možností – vedle papírových stop a archivů. „Jsou případy, kdy jsou lidé odděleni a ani si to neuvědomují. Možná došlo ke změně jména, takže nevěděli, že mají hledat druhou osobu,“ řekla Newmanová. „Jsou případy, které bez DNA prostě nelze vyřešit,“ dodala.
„Zájem o genealogii a rodokmeny je sice rozšířený, ale tato práce je obzvláště dojemná v komunitě, kde bylo tolik rodinných vazeb zpřetrháno kvůli holocaustu,“ řekla Mendelsohnová. Její první snaha v této oblasti se týkala babičky jejího manžela, která přišla o matku v koncentračním táboře. Tato snaha vedla k tetám a bratrancům, o kterých nikdo z rodiny jejího manžela nevěděl.
Šance bez záruky
Mendelsohnová i Newmanová se zdůrazňují, že neexistují žádné záruky. Provádění testů nebo prohledávání archivů totiž neznamená automaticky jistotu nalezení žijících příbuzných nebo nových informací. Nabízí však určitou šanci. Společně s centrem tak genealožky vybízejí lidi, aby tuto šanci využili – zvláště, když čas plyne a počet žijících pamětníků klesá.
Centrum podle svého šéfa Gavriela Rosenfelda vyčlenilo v rámci pilotního projektu na soupravy DNA počáteční částku 15 tisíc amerických dolarů, která by se týkala asi pěti set sad. Uvedl ale, že pokud bude dostatečný zájem, pokusí se centrum o další rozšíření.
Ken Engel, který v Minnesotě vede skupinu pro děti přeživších holocaustu a o programu již informoval své členy, se domnívá, že zájem bude. „Je to důležité úsilí,“ míní. „Může jim to odhalit a zpřístupnit úžasné informace, o kterých nikdy nevěděli, mohou se díky tomu cítit vyrovnanější nebo více spjatí s minulostí,“ doplnil.
Přesně tak to cítí i Young. „Celý život jsem to chtěl vědět. Kdybych nevěděl to, co vím teď, myslím, že bych měl stále pocit, že moje levá nebo pravá ruka není plně zformovaná. Rodina je všechno, je to hlavní pilíř lidského života,“ řekl.
