Petr Beneš, 28. 04. 2020

Dobrých deset let řeším práci na dálku v různých firmách, v různých rolích. Slyšel jsem možná stovky důvodů, proč to bez „houmofisu“ už fakt dál nepůjde. A ještě o trochu víc těch, proč práce z domova nepřipadá v „naší firmě“ vůbec v úvahu. Pak přijde z ničeho nic globální epidemiologická karanténa a během dvou týdnů je home office zaveden napříč celou Evropou. Všechny pracovně právní, procesní a systémové překážky se najednou rozplynou jak pára nad hrncem. Tak už to holt někdy v životě chodí. 

Ze dne na den tak různí operátoři, obchodní zástupci, distingovaní bankovní úředníci ale i učitelé přemění svůj domácí kuchyňský stůl, případně konferenční stolek v ložnici, v inovativní coworkingový prostor alá WeWork, nasadí si sluchátka a začnou skypovat, teamsovat, hangoutovat nebo zoomovat až se jim z toho nejednou během dne zavaří wifina. 

Ze začátku při práci z domu převažují samá pozitiva. Pro mnohé je to nové, neokoukané. Po počáteční nervozitě, jak se co nastavuje, ovládá, sdílí, přichází rutina. Nemusím také vstávat tak brzy a nemusím ani poskakovat v zácpě někde na jižní spojce nebo se mačkat v ranní špičce v metru tělo na tělo. Na kraťasy a tričko si navlíknu ležérně košili, abych aspoň trochu demonstroval kolegům, že ještě dodržuji jakýsi nepsaný dress code. Mikrofon si dám na „mute“, kameru zapnu jen na zahajovací „dobré ráno kolegové!“ a pokud nemluvím, tak si můžu dopřát kafe, k tomu pořádnou snídani a po obědě i krátkého šlofíka. 

No jo, každá mince má ale svůj rub a líc. Po pár dnech celodenního vysedávání u kompu to začne lézt pomalu na mozek. Z domova se stává vězení. Chybí oční kontakt při schůzce, vůně svačiny či parfému od sousedních stolů, občasné vtipkování, skutečné sociální družení. Odpolední eKavárna s kolegy nebo večerní ePivo s přáteli to fakt nenahradí. Fóbie z malého prostoru a rodinný souboj se školou povinnými potomky o wifi připojení stačí často pak k nekontrolované erupci emocí: „Proboha, já už chci fakt zpátky do kanclu!“.

Než se ale do toho kanclu ještě naplno vrátíte, zkuste se přece jen zamyslet, zda tahle koronavirová zkušenost v sobě neskrývá potenciál na přeorganizování toho, jak, s kým a kde trávíme efektivně svůj čas. Každá krize - společenská, osobní vztahová nebo i zdravotní - bývá skvělou příležitostí vymést kostlivce ze skříně. Navrhuji vám k zamyšlení tři věci. Zaprvé, to co vám skvěle fungovalo online má možná potenciál i dál a k některým zažitým návykům z doby předkoronavirové se už nemusíte vracet. 

Zadruhé, „onlajn“ svět vám určitě ukázal i co vám z toho skutečného světa v digitálu chybí a čeho si v normální době dostatečně nevážíme. Uvědomte si to, a važte od dnešního dne dobře s kým, jak a na jakých tématech budete trávit svůj drahocenný čas. Za kým se vyplatí cestovat a co vám takové osobní setkání dá navíc oproti telefonu nebo videu. 

A zatřetí, není třeba se vracet plně k tomu, jak jste fungovali před karanténou. Nová zkušenost nám všem jasně ukázala, že některé staré zažité návyky už není třeba s sebou vláčet dál a je dobré je zanechat někde v zapomnění. 

A co intenzivní online život s klienty různých firem ukázal v posledních týdnech mně? Tady je souhrn v deseti bodech:

1. Online meetingy plánujte výrazně kratší, aby zůstaly efektivní. Radši udělejte dva kratší za týden než jeden dlouhý. Ony i ty fyzické schůzky by mohly být v mnoha případech kratší, ale to je už jiné téma.
2. Zapojujte účastníky co nejvíc do diskuse. Formou hlasování, kvízů, sdílení obrazovek, pouštění videosekvencí. Moderovat online workshop je určitě náročnější než si stoupnout před skupinu lidí v zasedačce. Počítejte s tím a buďte připraveni.
3. Budoucnost je v kombinaci online a offline práce. Tam kde to lze, samozřejmě. Nebudete už potřebovat ve většině firem trvalé pracovní místo pro každého. Možná, že vám bude stačit na počet židlí koeficient 0,6, možná 0,3, kdo ví. Vyzkoušejte to.
4. Práce z domova může být v mnoha oborech dokonce produktivnější. Mluvil jsem s programátory, kteří si pochvalují, že je doma nikdo nevyrušuje od kódování, ubylo jim interních setkání, briefingů, meetupů... vyplňování tabulek, průzkumů spokojenosti. Zamysleme se, zda všechny tyhle aktivity budou i nadále potřebné?
5. Stojí za úvahu vyblokovat pro některé týmy jen určité dny nebo hodiny v týdnu, kdy se mají potkávat v „kanceláři“. A to ne k individuální práci, ale skoro výhradně k práci týmové! Open space a coworking budoucnosti jsou o týmové práci ne o individuálním sezení se sluchátky na uších.
6. V některých oborech stojí za to úplně přenastavit, co se bude dělat doma a co v práci. Takové školství je už konečně zralé na to, aby část výuky naposlouchali studenti od určitého věku online z domova. Od skutečných expertů a třeba i zábavnou formou. Domácí úkoly pak pod vedení učitelů – mentorů a koučů – mohou dělat společně ve škole. Důraz by měl být kladen na týmovou práci, osobní zodpovědnost, schopnost prezentovat, prosadit vlastní názor, kritické myšlení. Zní vám to jako science fiction? Věřím, že ne na dlouho.
7. Je velká chiméra, že práce doma se nedá dobře kontrolovat. Pokud jsou dobře rozdány karty, zadané úkoly a nastavená očekávání, pak online svět nabízí stejné možná i lepší nástroje, jak sledovat progres každého pracovníka nebo studenta. Konec výmluv!
8. Home office fakt není benefit. Je to důsledek přirozeného vývoje společnosti. Stejně jako před lety zmizely klotované rukávy, kancelářské pláště, píchačky, mizí dnes šanony, poznámkové papírové bloky, kalendáře. Digitalizace společnosti nabízí obrovský potenciál pro vyšší efektivitu, lepší životní rovnováhu, pokud budeme online nástroje využívat s rozumem.
9. Práce z domova vytváří také obrovské nároky na osobní disciplínu. V prokrastinaci, špatné prioritizaci, v podléhání digitálnímu šumu vidím největší nebezpečí pro většinu z nás. Že doma zlenivíme, zpohodlníme a vydáme se tak na cestu pomalého zakrňování. Kdo tohle zvládne, má napůl vyhráno.
10.  A když už sedíte doma, na gauči na nějaké té videokonferenci, nezapomeňte se prosím slušně obléct. Při práci z domova vůbec neuškodí převléct se do jiného oděvu a vytvořit si tak aspoň pomyslnou bariéru mezi prací a domácím prostředím. A pokud se už nepřevléknete z pyžama nebo dokonce neobléknete vůbec, tak si aspoň dejte pozor, že máte vypnutou kameru, když vstáváte od stolu. Můžete tak předejít velmi ošemetným situacím, o kterých si jinak vaši kolegové budou vyprávět ještě dlouhé roky.