Pavel Kysilka, z Indexu Lidových novin 13. ZÁŘÍ 2017
Ze Sillicon Valley vycházejí veleúspěšné technologické inovace, které mění naše životy, práci a podnikání. Od vizionářů, největších jmen a celebrit „Křemíkového údolí“ se ale občas dočkáme i nápadů, které nemohou přečkat test času.
Globální síla Silicon Valley stojí na koncentraci dvou mocných pilířů: nejtalentovanějších mozků z celého světa a obrovských peněz. Ve velkých společnostech –třeba v Googlu, Amazonu, Facebooku či na pár nejbohatších univerzitách– najdeme hlavy a peníze pod jednou střechou. Jinde se musí kapitál a inovativní myšlenky vzájemně hledat. Se startupy se scházejí venture kapitalisté, kteří často zbohatli právě v tom oboru, ve kterém začínající tým rozvíjí svůj nápad. Když ten zaujme, investor na něj poskytne „chytré“ peníze. Tedy spolu s kapitálem i cenné rady, zkušenosti, synergii s dalšími investicemi a nápady a síť kontaktů. Proto ze Siliconu a dalších podobných center vycházejí veleúspěšné technologické inovace, které mění naše životy, práci a podnikání. O to více je s podivem, že ze Siliconu přicházejí i nápady, které sotva obstojí v seriózní společenskovědní diskusi, a rozhodně nepřežijí test času. Jejich protagonisty jsou i ta největší jména, guru a celebrity Siliconu, které za sebou mají značnou životní zkušenost a úspěch. Podívejme se na tři největší omyly z jejich dílny.
Omyl první
Čeká nás budoucnost hojnosti a dostatku. Toto „abundance“ náboženství hlásá nejvíce Peter Diamandis, skvělá postava Singularity University, vizionář, investor. Ten může v přímém přenosu sledovat pokrok a sílu robotizace, umělé inteligence, inovací v energetice, modelů sdílení atd. Spravně z nich předvídá exponenciální nárůst zdrojů, ale chybně budoucí nasycení všech našich potřeb, zedy dostatek. Hojnost a dostatek totiž znamenají, že naše potřeby jsou plně saturovány. A to je, ať se nám to líbí nebo ne, utopická iluze. Nejen psychologie ví, že s naplněním jakékoliv naší potřeby se ihned otevírají potřeby nové a s nimi i pocit nenaplnění, nedostatku. Z tohoto nekonečného a geneticky zakódovaného řetězce se umí pracně vymanit jen zlomeček lidstva, například budhističtí mnichové. A jak uvidíme dále – naštěstí pro nás. Toužení totiž představuje poptávku po práci jiných, sebemotivaci a motor píle, vzdělávání a rozvoje vědy.
Omyl druhý
Masové nasazení robotizace a umělé inteligence nahradí většinu z nás, čímž přijdeme o práci. Proto je potřeba zavést nepodmíněný garantovaný a státem vyplacený základní univerzální příjem, který i nepracujícímu člověku zajistí slušný život, a zamezí tak sociálním výbuchům. Když pomineme to, že i skromných deset tisíc korun měsíčně na osobu by zruinovalo náš státní rozpočet, lze si naštěstí oddechnout, že nic takového není ani třeba. Roboti a umělá inteligence nás nahradí ne jako lidi, ale v našich dnešních pracovních rolích. Ve společnosti bude vždy narůstat poptávka po dalších a dalších službách, v nichž nás stroje nebudou umět nahradit. Lidské práce byl proto v celé historii nedostatek, samozřejmě s výjimkou krizových epizod – a poptávka po nových rolích a dovednostech lidí rostla rychleji, než schopnost strojů nahrazovat těžkou a rutinní práci.
Omyl třetí
Roboty bude nutné zdanit, aby nebyly konkurenčně zvýhodněny proti zdaněné a drahé lidské práci, a nezpůsobily tak masovou nezaměstnanost. Za touto myšlenkou stoji i Bill Gates a jde vlastně o výzvu k umělému brždění technologického pokroku. Stroje ale od nepaměti nahrazovaly člověka v rutinní, monotónní, těžké, nebezpečné a chybové práci. Uvolňovaly naši energii a čas pro vyšší role, které stroje nezvládnou. Náhrada lidí stroji není dehumanizací práce, naopak. Náš posun do rolí spojených s poradenstvím, nabídkou integrovaných řešení, plánováním, sociální interakcí a kreativitou je humanizací naší pozice. A navíc: jak bychom asi obstáli v konkurenci vůči zemím, které roboty nezdaní, a budou tak naše ekonomiky drtit vývozem levných a kvalitních výrobků?
