Pavel Kysilka, z Indexu Lidových novin 30. LISTOPADU 2018

Před pár dny utichl povyk kolem amerických „midterm“ voleb do Kongresu. Do politické historie se ničím zvláštním nezapíší; svými výsledky kopírovaly dlouholeté americké hlasovací stereotypy. Do technologických dějin ale zářez udělají. Část Američanů totiž volila po mobilu a hlavně na technologii, kterou proslavil bitcoin a dalších čtrnáct stovek „kryptoměn“ – na blockchainu.

Experimentuje politik a křemikový kapitalista

Státního tajemníka Západní Virginie Mac Warnera, který strávil půl života v armádě, dlouho trápilo, jak složité je pro americké občany nachazejicí se mimo vlast zúčastnit se voleb. Proto spojil síly s venture kapitalistou Bradley Tuskem, a spolu prosadili průlomový experiment, o němž mnozí věří, že se brzy stane americkým i mimoamerickým standardem. Zámořští obyvatelé a v zamoří sloužící vojáci ze Západni Virginie dostali letos poprvé v americké historii možnost hlasovat elektronicky po blockchainu. Stačilo, aby si stáhli mobilní aplikaci Voatz, a ta je propojila s blockchainovou aplikací, po níž snadno odeslali svůj hlas se zašifrovanou identitou.

Nešlo o první blockchainové hlasování američanů. Například vloni volili zájemci po blockchainu své idoly do rocknrolové síně slávy, a vyhnuli se tak trpké zkušenosti s hacknutými hudebními volbami na standardní – tedy neblockchainové – technologii v předloňském roce. Před pár týdny šlo ale poprvé o ostré politické volby, v nichž se rozhoduje o dění v Americe a potažmo ve světě.

K volebním urnám jen bez mobilu?

Experiment rozpoutal dvě vážné dikuse. První se odehrává na hřišti parametrů demokracie. Debata, podobně jako předtím v evropských zemích a v Austrálii, se vede o tom, zda hlasování z pohodlí domova nebo odkudkoliv z mobilu „zkvalitní“ demokracii, či naopak. Poznamenejme hned, že „kvalitu“ demokracie chápou zúčastnění debatéři velmi rozdílně. Někteří dost zkratkovitě tvrdí, že čím větší je volební účast, tím kvalitnější demokracii je. A zpravidla se i přiklánějí k možnosti elektronické volby. Netušíme, zda jsou zastánci této pozice připraveni zatleskat volbám, ve kterých, podobně jako v Německu v roce 1933 nebo v Československu v roce 1946, přivede rekordně vysoká volební účast do čela státu síly, které vzápětí zatnou celé demokracii tipec. V nejtvrdší podobě se nicméně tento postoj aplikuje v Austrálii, která neúčast ve volbách pokutuje, v měkčí podobě třeba v Estonsku, v němž dnes hlasuje více než čtvrtina voličů digitálně, přičemž Estonsko argumentuje právě počtem voličů, kteří by bez pohodlí elektronického hlasováni volby ignorovali. Názorů politologů je ale široké spektrum. Jedním z nejbizarnějších proti digitálním volbam je ten, že hlasujeme na stejném zařízení, třeba PC nebo mobilu, na kterém si těsně předtím můžeme přečíst „závadné“ názory, hoaxy, manipulace atd. Nedočkáme se nakonec dotažení této úvahy až do návrhu, že k volebním urnám smíme přijít jen bez mobilu, aby nás na něm někdo na poslední chvíli něčím nenakazil?

Technologové proti technologům

Americkému volebnímu experimentu ale zdaleka nezatleskali ani všichni příznivci digitálu obecně a blockchainové technologii zvláště. Jedni správně upozorňují na to, že vysoká bezpečnost blockchainu byla v tomto hlasování „naředěna“ nutností připojit se na něj přes mobilní aplikaci. Ta, i když byla poměrně vysoce zabezpečena, neposkytuje jistoty spojené se samotným blockchainem. Další fandové a znalci spatřují budoucnost hlasování v nějaké „blockchainu podobné“, ale vyspělejší technologii, která vyřeší některé bolesti dnešního blockchainu.

Skončíme tam všichni

Na blockchainu dnes americké domácnosti směňuji solární energii ze svých střech, Erste prostřednictvím této technologie nedávno emitovala a nabízí první evropské dluhopisy, před ní se k tomuto kroku odhodlala Světová banka za podpory Commonwealth Bank of Australia. Ta spolu s americkou Wells Fargo předloni zvládla zrealizovat na blockchainu složitou zahraničně obchodní operaci s bavlnou mezi USA a Čínou. Dalších dobrých přikladů jsou stovky. A volby už stojí v přední řadě blockchainové fronty.

Ozývají se ale i hlasy, že demokratické naděje i nadšení z nástupu sociálních sítí z před pěti let, vystřídalo vystřízlivění a zklamání z neplánovaných a nepředvídaných politických důsledků jejich boomu. Poukazuje se na politické dopady vzniku a posilování sociálních bublin, polarizace společnosti a politické manipulace.

Kdyby před třiceti lety někdo prohlašoval, že dnes budeme po telefonu a digitální síti nakupovat, číst, poslouchat hudbu, sledovat videa, psát hesla na encyklopedie, sledovat v přímém přenosu počasí atd. atd., mysleli bychom si, že se zbláznil. Svět internetu, který se stal mezitím realitou, dnes rozšiřujeme o „internet věcí“, díky němuž měříme, analyzujeme a sdílíme naše tělesné funkce, ovládáme byty, vytápění, zabezpečovací systémy atd. Za pár let se všichni rozkročíme do světa „internetu hodnot“, tedy blockchainu nebo nějaké jeho vyspělejší verze, na nichž budeme realizovat digitální transakce s reálnými věcmi: směňovat je a sdílet, sledovat jejich historii, sdílet citlivá zdravotní data, hlasovat, řešit styk se státní správou a samosprávou...

Že to změní naše dlouhodobé „analogové“ návyky včetně volebního chování, je jasné. Jenom nikdo neví jak. To ale v historii platilo vždy. Rádio a film skvěle posloužily Hitlerovi a komunistům televize. Lidé vždy rychle přijmou vše, co je zbavuje námahy, nepohodlí, rutiny, zátěže, co násobí jejich síly a poskytuje zábavu. Překvapení z nepředvídatelných následků necháváme na zítra.