Jaroslav Major, 21. 05. 20

Na mořském dně je mnohem více plastového odpadu, než se vědci dosud domnívali. Mezinárodní výzkumný projekt prokázal, že v některých místech dosahuje kontaminace mikroplasty až 1,9 miliónu částeček na jeden metr čtvereční.

 Lidstvo vyprodukuje ročně přibližně 300 milionů tun plastu. Z toho je recyklováno jen malé množství, většina zůstává na skládkách nebo v mořích a oceánech. Podle údajů OS skončí ročně  v mořích jako odpad přibližně 10 milionů tun nejrůznějších plastů. Největší problém představují malé částice, které nazýváme mikroplasty. Jejich nebezpečnost spočívá v tom, že se dostávají do vody a jídla, které konzumujeme, a tedy přímo do našeho těla.

Téměř všichni už slyšeli o obrovských plovoucích ostrovech  plastového odpadu uprostřed oceánů, ty však představují pouze zlomek všech plastů, které jsou v moři. Odhaduje se, že možná stokrát větší množství představují mikroplasty usazené na dně moří.

Výzkum provedený Univerzitami v Manchesteru, Durhamu a Brémách, na němž spolupracovalo britské Národní oceánografické centrum a francouzský výzkumný oceánografický ústav IFREMER, a jehož výsledky byly publikovány koncem letošního dubna v časopisu Science, prokázal, že na rozložení mikroplastů na dně moří mají vliv především mořské proudy. Ty působí  jako jakési dopravní pásy, které mikročásti přemisťují na velké vzdálenosti a v některých místech z nich vytvářejí obrovská sedimentační pole zvaná „microplastic hotspots“. Vedoucí výzkumného projektu, dr. Ian Kane z University of Manchester, pro časopis Science uvedl: „Byli jsme šokováni vysokými koncentracemi mikroplastů usazenými v některých místech. Proti nim jsou plovoucí ostrovy plastového odpadu celkem zanedbatelné. Už teď je jasné, že máme co do činění s velkým ekologickým problémem, jehož řešení  nebude rozhodně snadné.“

Mikroplasty uložené na dně moří pocházejí především z textilních vláken používaných při výrobě oblečení. V komunálních čističkách odpadních vod se je nedaří odfiltrovat a tak jsou odnášeny vodními toky do moře. Výzkumný tým sbíral jejich vzorky ze dna Tyrhénského moře a za použití modelové mapy mořských proudů a reliéfu mořského dna se pokoušel určit, kde je koncentrace mikroplastových sedimentů největší. Z těchto míst pak vědci odebírali vzorky sedimentů a pomocí infračervené spektroskopické analýzy zjišťovali typ plastů a současně počítali jejich množství.

Výsledek studie je na jedné straně šokující, ale na druhé straně už dává návod, jak se s tímto problémem vypořádat. Především je třeba omezit výrobu textilních vláken obsahujících plasty a současně s tím je třeba výrazně zlepšit kvalitu filtrace odpadních vod v průmyslových čističkách. A pak zbývá ještě  vyvinout výkonné automatické přístroje na čištění mořského dna od mikroplastů. Vědecký výukum ukázal, na která místa mořského dna je třeba se zaměřit především.