O více než 50 let později má člověk k dispozici zdatného pomocníka – umělou inteligenci, a tak byl v roce 2020 spuštěn Projekt CETI (Iniciativa porozumění kytovcům) s cílem porozumět řeči vorvaně, jednoho z největších predátorů na světě.
Vedoucí projektu David Gruber využil výzkum, který více než deset let prováděl jeho kamarád, mořský biology Shane Gero, na skupině 40 rodin vorvaňů. Projekt Dominica Sperm Whale Project zahrnoval nahrávky stovek vorvaních jedinců, a mimo jiné také podrobné a pečlivě vedené poznámky o tom, který jedinec na nahrávce zrovna “mluví”, se kterými dalšími jedinci byl zrovna v kontaktu, a jak se v dané chvíli všichni chovali. Materiály byly tak obsáhlé a podrobné, že David Gruber usoudil, že by stálo za to je “prohnat mašinou” a oslovil dalšího ze svých přátel, odborníka na NLP programování Michaela Bronsteina. Bronstein vytvořil algoritmus, který měl za úkol určit konkrétní vorvaní jedince, a to právě na základě Gerových nahrávek. A byla to trefa do černého – algoritmus správně konkrétního jedince určil v 94 % případů.
Práce na projektu v současnosti spočívají především v pořizování dalších a dalších nahrávek; v současnosti je jich asi 100 tisíc. A první stovkou to nekončí, autoři projektu míří ohledně počtu položek v knihovně nahrávek vysoko. Tak vysoko, že musí být ve způsobech jejich pořizování velmi kreativní. Vyvíjí nové a nové neinvazivní způsoby nahrávání: například robotické ryby vybavené nahrávacím zařízením, které se mohou pohybovat v hloubce až několik kilometrů a pořizovat záznamy v řádech hodin, nebo hydrofony s vysokým rozlišením.
Až bude sbírka dat dostatečně rozsáhlá, bude ještě nutno doplnit algoritmus o behaviorální a sociální kontext přiřazením specifické situace ke každému zaznamenanému zvuku. “Je možné, že vorvani používají specifickou sekvenci zvuků před tím, než vyráží na lov, nebo aby třeba ostatním jedincům sdělili, že je jeden z nich nemocný nebo že jejich řady brzy rozšíří mládě. Předpokládáme, že množství nahrávek nám umožní si udělat ucelenou představu o jazyku vorvaňů”, říká Jacob Andreas, působící na Massachusetts Institute of Technology (MIT).
Pokud bude projekt úspěšný a podaří se jazyku vorvaňů porozumět, dalším krokem budou pokusy o přímý kontakt s nimi. Není samozřejmě jasné, jestli člověk kdy bude pro vorvaně dostatečně důstojným partnerem pro komunikaci. David Gruber ale vysvětluje, proč to pro projekt samotný není podstatné: “Není to o tom, aby vorvani lépe porozuměli lidem. Naopak – pokud jim lépe porozumíme my, můžeme pochopit, jak a proč naše chování jejich život ovlivňuje”.
