A tím to nekončí. Solarpunk se kromě spojení kovu a skla se zelení snaží propojit i vědu s magií, a kromě originální estetiky nabízí také radikálně odlišnou společenskou a ekonomickou strukturu.
Solarpunk je umělecké hnutí, které vizuálně vychází z kyberpunku a steampunku. Na rozdíl od kyberpunku, kde tvůrci skrze science fiction čelí našim obavám ze skokově se vyvíjejících technologií, a na rozdíl steampunku, kde jeho vyznavače jímá nostalgie po estetice průmyslové revoluce, nabízí Solarpunk optimistickou vizi budoucnosti, ve které už lidé pochopili, že technologický pokrok zastavit nelze a k tomu abychom vytvořili udržitelnější svět, je třeba jej jen lépe uchopit.
Vize Solarpunku by se pak dala shrnout větou, která se objevila v solarpunkově laděné reklamě na řecký jogurt Chobani, kde mladá žena u stolu plného lokálního jídla říká s nadějí v hlase své dceři: “Naším úkolem je zasadit semínka, aby si naše vnoučata mohla pochutnat na ovoci.”
Technologie v symbióze s přírodou
Všudypřítomná zeleň a zarostlé střechy solarpunkových měst lidem umožňují žít v souladu s přírodou a neustále jim, na rozdíl od řady dnešních velkoměst, vizuálně připomínají, že příroda je nablízku, a že je potřeba o ni pečovat.
To se nám v době, kdy ve zprávách každý druhý den posloucháme o klimatické katastrofě, může jevit jako trochu do růžova zbarvená, možná až malinko naivní utopie. Ve svém jádru pak Solarpunk zachází ještě mnohem dál. Ve své nejradikálnější podstatě si totiž představuje konec hierarchické společnosti a hlavně konec globálního kapitalismu. Ano, přesně toho, který stojí za zmíněnou klimatickou krizí.
I když se Solarpunk může na první pohled jevit jako láskyplné, všeobjímající hnutí, je v něm velký kus radikalismu. Tedy na dnešní poměry. Radikálnost hnutí spočívá především v tom, že si představuje takovou společnost, ve které dostanou lidé a planeta vždy přednost před jednotlivcem a ziskem. Jak však říká literární kritik Fredric Jameson a filozof Slavoj Žižek: “Je snazší představit si konec světa než konec kapitalismu.”
Paradoxní punk
Jak se solarpunkové hnutí stále více rozrůstá, jeho hranice se víc a víc rozplývají a kdo ví, zda by jeho stoupenci například dokázali odpovědět na otázku, zda je v pořádku, pokud si objednáte rolnické šaty, ve kterých plánujete pracovat na své ekofarmě, z fast fashion řetězce SHEIN. V jádru ideologie taky stojí greenwashing, a to aniž by se problémy životního prostředí skutečně řešily.
Uměním ke změně
Podle umělců, kteří se tvorbě v solarpunkovém duchu věnují, je ale právě umění cestou, kterou se lze lidí dotknout na emocionální úrovni a ukázat jim rozdílné perspektivy, takové, se kterými se mohou snadno ztotožnit bez ohledu na rasu, pohlaví nebo národnost. Inspirace prostřednictvím uměleckých hnutí a kreativních projektů zároveň dokážou zasáhnout podle stoupenců Solarpunku mnohem širší publikum než vědecké studie a strašení klimatickou katastrofou.
Inspirace může v tomto případě fungovat jak pro komunity, tak i pro jednotlivce, kteří mohou mít často pocit, že na individuální úrovni toho na záchranu přehřívající se planety může být uděláno jen velmi, velmi málo.
I přes to, jak utopisticky celá solarpunková vize zní, něco né až tak nerealizovatelného na ní přece jen je a najdeme to přímo v samotném názvu Solarpunk. Jde o solární energii, která se stává stále dostupnější. A právě její masivní rozšíření by mohlo vést k decentralizaci přístupu k energii, technologiím a tím i moci.
