Není žádnou novinkou, že tisícovky aut vypouští do ovzduší takové lahůdky, jako jsou oxid uhelnatý, oxidy dusíku a částice, způsobující astma, srdeční selhání nebo rakovinu. Ačkoliv nově vyráběné vozy musí splňovat přísné emisní normy, vozy starší, neudržované nebo ty s vysokým nájezdem se “pyšní” výrazně vyššími emisními hodnotami, a tím pádem násobně vyšším podílem na znečištění vzduchu, který ve městech dýcháme.
University of Technology Sydney (UTS) proto ve spolupráci s hongkongskou Agenturou pro ochranu životního prostředí (HKEPD) provedla výzkum vzdáleného měření emisí, který by měl dusícím se městům výrazně pomoci. “Technologie vzdáleného měření emisí pracuje na principu senzorů a světelného paprsku, který měří koncentraci nebezpečných látek, vypouštěných projíždějícími automobily do ovzduší. Kamera současně zaznamená registrační značku, takže je majitele možno obratem vyhledat a vyžadovat nápravu,” představuje projekt profesor John Zhou z UTS.
V letech 2014 – 2018 bylo na vybraných nejexponovanějších místech Hong Kongu (bylo jich přes 150) “změřeno” téměř 3 miliony automobilů. U více než 16 tisíc z nich bylo vzdáleným měřením zjištěno překročení povolených emisních limitů. Z těchto 16 tisíc vozů bylo 96 % upraveno a pozdější měření v servisu potvrdilo, že stanovené limity splňují. Zbylým 4 % majitelů byly odebrány registrační značky, protože se buď rozhodli pořídit si vůz nový, nebo se jim ani po úpravě nepodařilo emisním limitům vyhovět. Nejvyšší zaznamenaný emisní limit přitom dosahoval desetinásobku povolených hodnot. Není bez zajímavosti, že procento vozů, které limitům nevyhovovaly, bylo zhruba pětkrát vyšší u LPG vozů než u vozů s benzínovým pohonem, a že téměř 90 % oprav představovaly vozy s třícestným katalyzátorem.
EU se do projektu zapojila vzápětí, pilotní měření byla nedávno dokončena například v polském Krakově (prosinec 2021) nebo italském Milánu (listopad 2021). Praha bohužel na realizaci stále čeká.
