Autoři studie vysvětlují, že starším jedincům ztěžuje učení nových jazyků částečně fakt, že jejich mozek už nemá takovou plasticitu (schopnost přetvářet své synaptické sítě tak, aby mohly uchovat nové informace) jako měl v dětství. Díky elektrické stimulaci takzvaného bloudivého nervu však byla skupina schopna od sebe snadněji rozeznat čtyři různé mandarinské tóny. To je jinak pro rodilé anglické mluvčí, kteří nejsou zvyklí na tónové jazyky, extrémně těžké.

Celkově vědci pozorovali zlepšení při rozlišování mandarinských tónů o třináct procent v porovnání se skupinou dobrovolníků, kterým mozek stimulován nebyl. Zajímavé však bylo, že jedinci, kteří měli rozlišovat mezi náročnějšími tóny, stimulace v porovnání s ostatními skupinami už tolik nepomohla. Nyní odborníci zkoumají, jak tento fakt změnit.

„Důkaz, že neinvazivní stimulace periferních nervů může zjednodušit učení jazyků, potenciálně otevírá dveře ke zlepšení kognitivního výkonu v širokém spektru oblastí,“ uvedl Fernando Llanos, výzkumník z Pittsburské univerzity a vedoucí studie.

Stejný účinek lze podle vědců uplatnit i při učení zvukových vzorců jiných jazyků. „Všeobecně může lidi odradit to, jak je těžké se cizí jazyk naučit, ale když někomu můžete dát o 13 až 15 procent lepší výsledky už po jeho prvním sezení, možná bude s větší pravděpodobností ve studiu jazyka pokračovat,“ říká Matthew Leonard, profesor neurologické chirurgie z Kalifornské univerzity a spoluautor studie.

Podobná stimulace mozku ve stejné oblasti, v bloudivém nervu, se v minulosti používala k léčbě epilepsie a je předmětem výzkumu dalších studií, které se snaží zjistit, zda by s její pomocí bylo možno léčit pacienty s depresí, či dokonce se zánětlivými onemocněními. Tato ošetření však bývají mnohem invazivnější v porovnání s tím, které bylo použito ve zmiňovaném výzkumu.

A co elektrostimulace přesně v mozku způsobuje? Vědci předpokládají, že může mít co do činění s dočasným navýšením rozsahu pozornosti ve velkých oblastech mozku, díky čemuž je pro něj jednodušší zpracovávat nové podněty. K tomu však bude potřeba provést ještě více výzkumů.

Podle Bharatha Chandrasekarana z Pittsburské univerzity by mohl být produkt využívající poznatky tohoto nového výzkumu už brzy veřejně dostupný, a to zejména pro lidi, kteří utrpěli poškození mozku. Konkrétně se mluví o dvou až pěti letech. 

„Vykazujeme solidní učební výsledky díky zcela neinvazivní a bezpečné metodě, což potenciálně umožňuje, aby byla tato technologie škálovatelná pro širší spektrum spotřebitelských a lékařských aplikací, jako je například rehabilitace po mrtvici.“

Zdroj: https://futurism.com/zappling-brain-language-learning