Na první pohled možná nečekané spojenectví solárního průmyslu s letišti dává z praktického hlediska velký smysl. Letiště tradičně disponují velkými plochami nezastavěné půdy. Navíc na rozdíl od volných ploch v odlehlejších oblastech, je mnoho velkých veřejných letišť připojeno k energetické síti měst, kterým slouží. Solární instalace na letištích také často nabízejí vyšší účinnost z hlediska prostoru, protože letištní střechy jsou ploché, zatímco střechy obytných budov mají nejrůznější tvary a velikosti, které při zachycování slunečních paprsků nemají takovou účinnost.
Fakt, že by letiště vybavená solárními panely mohla být zdrojem obrovského množství čisté elektřiny, ostatně prokázaly i výzkumy. Začátkem roku 2021 zjistili vědci z Královského technologického institutu v Melbourne, že solární panely pokrývající volné plochy na 21 australských letištích by mohly vyprodukovat desetkrát více energie než 17 000 solárních panelů v domácnostech. Také vypočítali, že přidání solárních panelů na všechna tato letiště by mohlo potenciálně snížit emise skleníkových plynů o 152 kilotun ročně a zároveň napájet ekvivalent 136 000 domácností.
Tato zjištění jsou slibná, nemusí nicméně platit ve všech ostatních zemích. Austrálie se koneckonců pyšní velkým počtem slunečních dní, což je pro získávání solární energie klíčové. Pak jsou tu také obavy z regulačních opatření. Americký federální úřad pro letectví například nedávno zveřejnil pravidla, podle nichž všechna letiště, která využívají federální finanční prostředky, musí zajistit, aby solární projekty nevytvářely oslnění, které by mohlo vadit pilotům. I přesto už se však do budování solárních panelů mnoho letišť po celém světě pustilo.
Fotovoltaické panely najdeme dnes koneckonců na letištních plochách i u nás. Například jedna z našich největších solárních farem se nachází právě u letiště, konkrétně mezi ranvejemi v Brně-Tuřanech. Na ploše 40 hektarů stojí více než 90 000 fotovoltaických panelů coby součást elektrárny vybudované už v roce 2009, jejíž výkon je více než 21 MWp. Svou vlastní letištní solární farmu plánuje také pražské letiště Václava Havla. Tento pilotní projekt bude zahrnovat 222 fotovoltaických panelů na střeše Terminálu 3, které by měly vyrobit dostatek energie na to, aby terminálu pokryly provoz i osvětlení.
Pozadu nezůstává například ani sousední Rakousko. Zde se v roce 2021 rozhodli, že na vídeňském mezinárodním letišti vznikne největší fotovoltaická elektrárna v zemi. Očekává se, že by mohla uspokojit roční spotřebu elektřiny tohoto letiště z jedné třetiny. Pravděpodobně největší solární soustava v USA zase pravděpodobně vznikne v New Yorku se na mezinárodním letišti JFK. Klesající náklady na solární energii zatím zvyšují její atraktivitu i v oblastech, které jsou přirozeně méně slunečné. Jednou z nich je například i americký stát Maine, kde se očekává, že solární systém navrhovaný na státním letišti Augusta ušetří státu během 20 let 6 milionů dolarů.
V některých případech může letiště dokonce vyrábět dostatek elektřiny na to, aby ji mohlo posílat do hlavní distribuční sítě. Právě to se děje například na letišti Redwood Coast v Kalifornii, které vyvíjí mikrosíť, jež může poskytovat čistou energii obyvatelům celého okresu. Letiště v Tampě a Austinu zase disponují komunitními programy, které umožňují některým zákazníkům veřejných služeb kupovat místo fosilních paliv právě čistou solární energii z letiště.
Letectví se celkově podílí na celosvětových emisích uhlíku zhruba třemi procenty, v americkém dopravním sektoru asi deseti procenty. Předpisy, které by měly rostoucí uhlíkovou stopu letecké dopravy snížit jsou zatím po celém světě zcela nedostatečné. Ačkoli tedy vyhlídky na snížení emisí z letadel samotných nejsou v nejbližší době příliš nadějné, nepřímo snižovat emise v tomto odvětví by mohla z trochu jiného úhlu pohledu alespoň letiště pokrytá solárními panely.
