Martin Kysilka, 5. DUBNA 2018
Co to je: Jsem bezdomovec. Sedím v autobuse, který jede z Palo Alto do San Jose. Je noc. Muž sedící několik řad za mnou kouká mým směrem. Děsí mě. Myslím, že se ke mně pomalu přibližuje. Chlap vedle zase svou nohou vytlačuje můj batoh z pod sedadla. Pokud budu hlídat své věci, muž za mnou se přiblíží zase o něco blíž. Pokud na něj budu zírat, zastraším ho, ale tím zase riskuji ztrátu batohu a všeho, co v něm mám. Co budu dělat?
Tato scéna jako z hororu je z nového virtuálního simulátoru vytvořeného týmem z Virtuálního labu ze Stanfordské univerzity. Virtuální „hra“ s názvem Becoming Homeless: Human Experiance (Stát se bezdomovcem: lidská zkušenost) vás dostane do kůže kalifornského bezdomovce, aby jste si co nejvěrněji vyzkoušeli, jaké situace zažívají lidé bez domova.
V první scéně musíte prodat vybavení svého bytu, abyste měli na nájem poté, co jste přišli o práci. Potom jste konfrontován policistou, který vás přistihne, jak spíte v autě. Třetí scéna je právě ta z autobusu. Ta je prokládána vsuvkami, jež popisují, jaké nesnáze bezdomovci zažívají v nočních autobusech, ve kterých jezdí přes noc, aby se zahřáli.
„Vytvořili jsme tento virtuální zážitek, abychom zjistili, zdali je možné použít virtuální realitu za účelem vcítění se do lidí, které považujeme za odlišné,“ vysvětluje projektová manažerka Virtual Human Interaction Lab Elise Ogle.
„Virtuální realita má ve srovnání s tradičními médii daleko větší dopad na empatii lidí.“
I když tato virtuální zkušenost rozhodně danou problematiku nevyřeší, rozhodně pomůže zvýšit povědomí.
Dopad: Becoming Homeless bylo představeno v rámci Celosvětové konference o vzdělávání a dovednostech (Global Education and Skills Conference) v Dubaji.
Právě ve školách a jiných vzdělávacích organizacích by podobné simulátory mohly hrát klíčovou roli. Virtuální edukativní programy by již brzy mohly ovládnout výuku ve školách.
