Martin Kysilka, 19. ÚNORA 2018

Co to je: Jaký to bizarní nadpis. Ač zní název článku sebevíc šíleně, o clickbait se nejedná. Jde o zcela regulérní výzkum vědců z Newcastle University, kteří pro svůj výzkum využili zrak kudlanky nábožné a miniaturní 3D brýle.

Vědci připevnili na oči kudlanky mini 3D brýle za pomocí včelího vosku a pouštěli ji stereoskopická (3D) videa s potencionální kořistí. Vizuální klam se zdařil: kudlanka se pokoušela kořist chytit svými „loupeživými“ končetinami.

Experiment přinesl očekávanou odpověď: zrakový systém kudlanky zpracoval 3D objekty stejně jako ten lidský. Kudlanky na svět koukají podobným trojrozměrným způsobem jako opice, kočky, koně, sovy či lidé. Stereoskopické vidění kudlanek je v hmyzím světě zcela unikátní.

Když však vědci promítli kudlance komplexnější videa určená pro testování lidského binokulárního vidění, kudlančin zrakový systém reagoval jinak než ten lidský. „I když jsme kudlance promítli dva zcela odlišné obrazy, kudlanka byla narozdíl od člověka schopna rozeznat místa, ve kterých dochází ke změně,“ vysvětluje behaviorální ekolog a vedouicí týmu Vivek Nityananda.

Lidé vidí trojrozměrně velmi dobře. Umíme srovnávat detaily viděné každým okem, porovnávat je s okolím a mozek pak vyhodnotí hloubku obrazu a určí vzdálenost.

A právě v tom se zrak kudlanek liší. Kudlanky umí zaznamenat pohyb každým okem zvlášť. Zatímco my zaznamenáváme pohyb především změnou světlosti a jasu, kudlanky zaznamenávají pohyb změnou obrazu v jejich zorném poli. Kudlanky se však nestarají o detaily obrazu, vnímají pouze místa, kde se obraz mění.

Člověk nerozezná, co se na scéně před ním mění, pokud do každého oka dostává odlišné vjemy, kudlanka však ano.

„Jedná se o zcela nový způsob trojrozměrného vidění, protože je založen na změnách v průběhu času namísto statického, nehybného obrazu. U kudlanek to pravděpodobně vzniklo jako odpověď na otázku‚ zdali je kořist v dostatečně blízké vzdálenosti pro útok“.

Dopad: Vědci se domnívají, že tato méně složitá forma trojrozměrného vidění se u kudlanek vyvinula, aby byl i jejich méně komplexní mozek schopen zpracovat stereoskopické vidění jednodušší cestou, než jak je tomu například u člověka.

Podle Nityanadna by mohl být podobný zrakový systém aplikován i u robotů – namísto těžkopádného napodobování lidského mozku. Jedná se o mnohem jednodušší způsob. Jediné, co kudlanky dělají, je že sledují změnu obrazu ve svém okolí. Nebylo by tak za potřebí tolik výpočetní síly a bylo by to aplikovatelné i na drobnější autonomní roboty či senzory.

Jedná se o další skvělý případ, jenž dokazuje, že lepší než vymýšet zbytečně složitá řešení, je inspirovat se v přírodě. Vědci z Newcastle University světu představili elegantní řešení jedné z největších překážek robotiky. Především s rozšířením BCI (rozhraní propojující mozek s počítačem) budou podobná chytrá řešení zářit.