Petr Beneš, 7. PROSINCE 2017
Za mých mladých let bývala IDA jen lázeňská kyselka, co se stáčela někde v Bělovsi u Náchoda. Nejstarší zmínky o běloveské vodě sahají prý až do roku 1392. Albrecht z Valdštejna si údajně tuhle „vostrou“ vodu nechával posílat do válečných táborů při tažení do Kladska. V roce 1840 se kyselkou vyléčila princezna IDA z rodu Schaumburg-Lippe, kterému patřil náchodský zámek. A na její počest byla minerálka pojmenována IDA.
Od roku 1903 pak začali stáčet vodu do lahví a rozvážet po okolí. Lázně ale nakonec dopadly neslavně a v roce 1996 byly zavřeny. V roce 2001 pak zkrachovala i stáčírna kyselky IDA. V roce 2011 došlo k obnovení odběrného místa originální IDY poblíž bývalých lázní, kde si zájemci mohli načerpat původní kyselku zdarma. Takové projevy demokratizace a demonetizace nejsou v českých luzích a hájích úplně obvyklé. Naopak jsou ale zcela typické pro dobu digitální, do které se už pár let plnou rychlostí řítíme.
S virtuální epochou po letech znovu ožívá i IDA. Tedy nikoliv lehce smrdutá lázeňská voda nevábné chuti, ale IDA jako Inteligentní Digitální Asistent(ka). Ta se stává naším „pomocníkem“ a průvodcem přežívajícím zatím převážně v mobilním zařízení, bez kterého se už stejně nehneme skoro ani na krok. Není tak daleko doba, kdy vám díky postupující úrovni umělé inteligence bude IDA vlezle kecat skoro do všeho, co budete dělat. Začne vám navrhovat co dneska posnídat, aby vaše strava byla vyvážená a měla správnou nutriční hodnotu. Časem nejspíš zohlední i těch pár večerních panáků, o ktrých bude mít přehled z vaší účtenky EET. Taktně připomene, že vás varovala a ráno vám navrhne patřičnou detoxikační kůru. Jiný den vás pro změnu upozorní třeba na narozeniny tchyně. Možná že vybere i objedná vhodný dárek a zajistí tak, že se nebude opakovat vaše rodinné faux pas z let minulých, kdy vaše věkem zhoršující se paměť způsobila, že jste manželčině mamince tři roky po sobě koupil ve zlevněných knihách tu samou kuchařku – „Vaříme chutně s Vitanou“.
Nejrůznější obchodní společnosti pak časem úplně přestanou cílit své marketingové kampaně na vás a začnou se soustředit rovnou na všechny ty nejrůznější virtuální IDY vystupující stále častěji a hlasitěji z vašich mobilů. Budou se snažit zalíbit přímo všem těm Alexám, Sirim, Cortanám a Googlím asistentkám, které budou samy rozhodovat podle vašich zvyklostí, kam pojedete na dovolenou, na který koncert a kdy se vydáte nebo do které restaurace si zajdete na večeři. Možná i rozhodnou za vás zda s manželkou, kamarády nebo se stále obtížněji utajitelnou milenkou.
Jak tu tak blouzním, napadá mě – jakého vlastně pohlaví je ta naše nová IDA? Je to ONA? Nebo snad ON? Siri, Alexa, Cortana s výjimkou Google Home znějí hezky žensky, ale samy nebo sami sebe identifikují jako bezpohlavní. „Mám ženský charakter,“ odpoví mazaně Alexa, když se jí zeptáte, jestli je to žena. „Jsem bezpohlavní jako kaktus. A také některé druhy ryb,“ řekne pro změnu Siri. Když se dál zeptáte na „její“ ženský hlas, Siri chytře odpovídá: „Hmm, já vlastně vůbec nerozumím co pohlaví znamená.“ Další v pořadí, Cortana diplomaticky a suše obchází stejnou otázku slovy: „No, technicky vzato jsem jen výpočtem dat v cloudu.“ A nakonec Google asistent? „Já jsem to i to“, pronáší rozpustilým ženským hlasem...
„Tak nevím, nevím…. máme se těšit? Nebo spíš bát?“ proletí mi hlavou, když si jdu rychle do ledničky pro dalšího vychlazeného polotmavého Bernarda. Musím si ho užit, než mi nějaká ta virtuální IDA začne místo lahváče objednávat smrdutou falešnou, ale příšerně zdravou a neslazenou IDU.
