3D tisk udělal za poslední dobu obdivuhodný pokrok a z článků, ve kterých zaznamenávame konkrétní příklady, pochopíme, proč 3D technologie uvádí lidi v úžas. Přesto o ní stále platí, možná jestě více než o jiných technologických trendech, že má spoustu nepříjemných omezení a deficitů, které limitují možnosti jejich širšího využívání. S jedním z největších z nich se úspěšně utkal tým chemiků z MIT.

3D tisk je skvělý ve schopnosti relativně rychle vytvářet objekty kladením jedné vrstvy polymerů na druhou podle předem přesně zadaného třídimenzionálního vzorce. Jakmile je objekt vytvořen, polymery jsou "mrtvé", nemohou tedy rozvíjet nový polymerový řetězec. To prakticky zabraňuje třeba dalšímu tvarování vytisknutého předmětu, spojováni předmětů a dalším adaptabilním manipulacím.

Tým chemiků MIT vyvinul techniku, která umožňuje po vytisknutí objektu vrátit se zpět, přidružit monomery - výchozí látku pro výrobu polymerů, což změní chemické složení předmětu a jeho mechanické vlastnosti, třeba tuhost. Proces je postaven na využití modrého LED světla, přičemž se aktivují určité chemické skupiny organickými katalyzátory. Výsledkem je další tvarovatelnost objektů a možnost jejich spojování. Nový postup se vyhýbá nevýhodám metody živé polymerizace využívající ultrafialového záření. Ta vytváří velmi reaktivní molekuly volných radikálů, které ale mají velmi ničivé účinky na materiál, a metoda se obtížně kontroluje.

Inovace MIT je považována za průlom do současných limitů 3D výroby. Tým ale upozorňuje na to, že technika zatím funguje jen v prostředí bez přitomnosti kyslíku, které vyžadují organické katalyzátory. Tým nyní testuje jiné katalyzátory, které mohou fungovat v kyslíkovém prostředí.