Gabriela Kolářová, 17. 05. 20

Vědci z FŽP UJEP a PřF UJEP již řadu let pracují na výzkumu a aplikaci nanozymů – materiálů, u kterých byla nedávno prokázána schopnost inaktivovat chřipkové viry. Úkolem odborníků na těchto pracovištích je primárně zneškodňování toxických chemikálií.

Ovšem v poslední době se výzkum posouvá k biologickým, biochemickým a podobným aplikacím. A nyní zde zkoumají, zda objekt jejich zkoumání pomůže i v boji proti koronaviru. Nicméně pozitivní dopady by mohla pocítit celá medicína.

Vědci z UJEP před časem vyvinuli kompozitní materiál s magnetickým jádrem a s aktivní vrstvou oxidu ceričitého na povrchu a nyní probíhá intenzivní výzkum těchto materiálů ve spolupráci s VŠB-TUO a Biologickým centrem AVČR v Českých Budějovicích. Oxid ceričitý je schopen simulovat činnost katalázy a peroxidázy (a dalších podobných enzymů), navíc je však schopen štěpit některé biologicky významné organofosforečné sloučeniny.

Obecně řečeno se dají nanozymy používat podobně jako jiné prostředky, tedy ve formě masti, spreje apod. Číňané je např. použili (mimo jiné) k impregnaci obličejové masky. Ovšem hlavní výhodou nanočástic je to, že protože jsou tak malé, dají se vstříknout do těla pomocí injekce. Mohou sloužit jako kontrastní látka při různých zobrazovacích metodách. Když už dostaneme tímto způsobem konkrétní nanomateriál až na „nemocné“ místo v těle (např. nádor), můžeme na ně působit třeba silným magnetickým polem a tím zhoubný nádor zcela zlikvidovat.

Dopad:

Je tu velký medicínský potenciál, již dnes existuje dost rozsáhlý, byť mladý obor – nanomedicína. Hodně se v této souvislosti mluví o léčbě tzv. neurodegenerativních chorob (Parkinson, Alzheimer) a rakoviny. O aplikaci nanomateriálů proti virům se toho ví zatím málo, a to ve světovém měřítku. Možná, že se to nyní změní.