Jaroslav Major, 09. 06. 20

Výzkumy provedené v posledních letech dokazují, že moderní Evropané podědili přibližně 6 % své genetické výbavy po neandrtálcích, kteří definitivně vyhynuli asi před 30 tisíci lety. Zástupci rodu Homo sapiens, kteří do Evropy přišli z Afriky přibližně před 40 tisící lety, se totiž s neandrtálci dlouhou dobu pářili a důsledkem je skutečnost, že geny neandrtálců zůstaly zachovány v DNA moderního člověka až dodnes.

S vysokou pravděpodobností jsme tak po andrtálcích zdědili některé prospěšné geny, jako například skupinu genů označovaných HLA (Human leucocyte antigen), které zvyšují odolnost našeho imunitního systému. Na druhé straně jsme však od neandrtálců získali do genetické výbavy geny, které se například podílejí na vzniku cukrovky druhého typu či Crohnovy choroby. Stejně tak jsou geny neandrtálců údajně zodpovědné i za závislost na kouření, alergie, dokonce prý i za infarkty nebo mozkové mrtvice.

Nejnovější společná studie vědců z německého Institutu Maxe Plancka a Karolinska Institutet ve Švédsku navíc dokazuje, že dědictví dávno zaniklého lidského druhu má vliv i na plodnost moderních žen. Souvisí to s tvorbou progesteronu. Analýzou údajů britské biobanky došli vědci k závěru, že ženy, které zdědily receptor progesteronu od neandrtálců, mají mnohem vyšší plodnost, v časných fázích těhotenství trpí méně často krvácením a méně často u nich dochází k samovolným potratům. Molekulární analýzy odhalily, že tyto ženy produkují více progesteronových receptorů ve svých buňkách. Problém je ovšem v tom, že tuto genetickou výbavu má pouze necelá třetina Evropanek.

Hugo Zeberg, hlavní autor studie, uvádí, že už v minulosti výzkumy DNA potvrdily, že k případům křížení mezi neandertálci a moderními lidmi docházelo v době kamenné mnohem častěji, než se vědci ještě donedávna domnívali. Sdílené geny byly objeveny v lidských kostech starých minimálně 100 tisíc let. K úplně prvnímu křížení moderního člověka a neandrtálce došlo zřejmě v oblasti Blízkého východu. Svědčí o tom části DNA moderního člověka v genomu sibiřského neandrtálce, který je potomkem tohoto dávného křížení. Nicméně lze předpokládat, že genetickou variantu receptoru progesteronu získaly ženy Homo sapiens až někdy před 47 000 až 65 000 lety.