Americký vědec Norman Yao společně se svým týmem z UC Berkeley vytvořil detailní návod jak vytvořit časový krystal. Týmy z Marylandské univerzity a z Harvardu poté časový krystal opravdu vytvořily.
Časové krystaly vymyslel v roce 2012 fyzik a nobelista Frank Wilczek z MIT. Frank přišel s tezí, že by mohly existovat struktury, v nichž se odehrávají periodické oscilace ve stavu s nulovou energií.
„Nebylo by podivné, kdybychom zatřásli s želé a zjistili, že z nějakého důvodu želé zareagovalo až v jiném časovém období? Taková je podstata časových krystalů. Máte nějaký spouštěč, jenž má periodu T a systém se nějakým způsobem synchronizuje tak, že najednou bude oscilovat s periodou větší, než je perioda T“ vysvětluje Norman Yao.
Teorie měla zprvu spoustu odpůrců. V roce 2016 ale vznikly dvě studie teoretických fyziků z Princetonu a Kalifornské univerzity, které nezávisle na sobě potvrdily, že časové krystaly je opravdu možné vytvořit.
Teprve až teď ale byly časové krystaly vyrobeny a to hned dvěma týmy zárověň – pokaždé jiným způsobem. Oba týmy úzce spolupracovaly s Normanem Yao. Vědci z Marylandské univerzity zkonstruovali řetěz z 10 atomů ytterbia. Ty zasáhli dvěma lasery a narušili tak jejich rovnováhu. Hardvardský tým časové krystaly vytvořil pomocí hustě uspořádaných center nitrogenu v diamantu.
Přesné využití časových krystalů sice ještě není zcela jasné. Jejich objev ovšem naznačuje, že čas a hmota jsou spojeny daleko pěvněji, než to, co nám říkají závěry kvantové fyziky. To může být důvod, proč ji považoval Albert Einstein za nedostatečnou. Objev časových krystalů je významný krok ve sjednocení teorie relativity a kvantové fyziky.
časový krystal z řetězce atomů ytterbia
