Pavel Kysilka, z Indexu Lidových novin 18. PROSINCE 2017
V české ekonomice se vynořuje nemoc zvaná nerovnováha. Dokážeme se s ní vyrovnat, nebo závod s časem prohrajeme a dočkáme se ztráty růstu a nezaměstnanosti?
Česko si užívá vysokého ekonomického růstu a rekordně nízké nezaměstnanosti. Jako kdysi v letech 2005 až 2007, než z druhé strany oceánu přiletěla finančni krize. Ještě donedávna –podobně jako v roce 2007– platilo, že jedinou krátkodobou hrozbou naší rostoucí prosperity je vnější svět. To už ale neplatí. Rok 2017 je po dlouhých dvaceti letech rokem, kdy se zevnitř naší ekonomiky vynořuje jedna z nejvážnějších nerovnovách, které ekonomie zná: předstih růstu mezd před růstem produktivity práce.
S nerovnováhami je to podobné jako s nemocí: v počátečním stádiu si vůbec nemusíme všimnout, že se v těle něco špatného děje, a po nějakou dobu pokračujeme v nasazeném tempu. Zabrzdí nás až rozvinuté stádium choroby. Nerovnováha v ekonomice je nemocí, která se ve své zralé fázi projeví ztrátou růstu a zaměstnanosti.
Když rostou mzdy lidí rychleji než jejich schopnost produkovat více zboží, dochází ke dvěma nepříznivým situacím. Jednak firmám rostou náklady na jednotku výroby, a hrozí jim tak pokles zisku či dokonce ztráta. Firmy se tomu mohou bránit zvýšením ceny svého zboží, tím ale sníží svoji konkurenceschopnost na domácim a zahraničním trhu. Ekonomice tak hrozí pokles výroby
Druhým nepříznivým scénářem je poptávková inflace tažená vyšším růstem mezd než výroby. Součástí tohoto scenáře je i zvýšená poptávka po dovozech, nárůst cen nemovitostí a finančních aktiv, třeba akcií. Protiinflační zvýšení sazeb ze strany centrální banky a splasknutí cenových bublin má opět zhoubný efekt na celou ekonomiku.
Digitální revoluce zvyšuje šance, jak se s vynořující nemocí v české ekonomice vypořádat dříve, než se projeví poklesem dynamiky. Česká ekonomika vykazuje daleko nižší míru robotizace podepřené umělou inteligencí než Německo, Japonsko, Jižní Korea a desítky dalších zemí. Náhrada rutinních činností se českým firmám v podmínkách extrémně nízkých mezd vyplácela v daleko menší míře, než v dražších zemích. Rychlý nárůst mzdových nákladů a posilující koruna, která zlevňuje dovoz technologií, zvyšuje apetit firem na masovější náhradu činností stroji. To by uvolnilo lidi do pozic, kam stroje nedosáhnou a kde je lidí zoufalý nedostatek, zvýšilo by celkovou produktivitu a ochladilo nadměrný nárust mezd.
Je to závod s časem, jehož výsledek se těžko odhaduje: rozvinou se negativní makroekonomické scenáře rychleji než příznivé tržní přizpůsobení ze strany firem? K pozitivnímu vyústění může významně přispět vláda. Ty minulé vyluxovaly trh práce náborem mas lidí do statní byrokracie, roztočily platovou inflaci předvolebními mzdovými úplatky a vše zafixovaly pro Česko naprosto nevhodným a škodlivým služebním zákonem. Polovinu pozic ve státní byrokracii nikdo –kromě několika stran, které v ní loví voliče– nepotřebuje. Dalších dvacet procent lze nahradit elektronizací státní správy a samosprávy.
E-government, uvolnění kvalifikovaných lidí do oblastí, kde se vytvářejí skutečné hodnoty plus trhem tažená robotizace podporovaná umělou inteligence rozhodnou v nadcházejícím období o tom, zda se dynamika české ekonomiky nezadusí ve vlastní čerstvě uvařené šťávě.
