Proč je pěstování lidských buněk na pohyblivé kostře tak důležité? Obvykle se tyto druhy buněk vyvíjí ve velmi statickém prostředí, jako jsou například tyto mozkové buňky pěstované v Petriho misce. Kvůli tomu však buňky nejsou nijak zvlášť uzpůsobeny k tomu, aby se ohýbaly a pohybovaly tak, jako je to u klasických lidských buněk. Z tohoto důvodu zkoušeli vědci v minulosti pěstovat buňky na pantech. Ty se však pak ohýbají a natahují pouze v jednom směru.
Díky vývoji na plné robotické kostře by se však mohly ohýbat a natahovat jako přirozeně narostlé lidské buňky. Díky tomu by pak mohly být využity pro větší spektrum lékařských zásahů, zejména v oblastech, které vyžadují ohýbání nebo natahování buněk. Tento nový koncept tkáňového inženýrství má samozřejmě před sebou ještě dlouhou cestu, než se dostane za hranici "ověření konceptu". Přesto jde o fantastický posun vpřed, který nelze než ocenit.
Výzkumníci publikovali článek v časopise Communications Engineering, kde své výsledky dokumentují. Rozhodli se pro kostru, protože pěstování buněk ve skutečném lidském těle může přinést řadu problémů.
Aby otestovali nový koncept tkáňového inženýrství, sestrojili výzkumníci robotický ramenní kloub, který se pohybuje podobně jako lidský. Na základě toho pak vyrobili bioreaktor a namontovali jej do ramene. Reaktor obsahuje řetězce biologicky rozložitelných vláken, které se natahují mezi dvěma kotevními body.
Poté vlákna osadili lidskými buňkami a komoru postavenou kolem vláken zaplavili tekutinou bohatou na živiny. To pomohlo podpořit růst buněk. Během dvou týdnů buňky průběžně rostly, podporou jim byl i každodenní pohyb kostry, který zahrnoval 30 minut, během nichž kostra buňkami pohybovala, aby je pomohla protáhnout a ohnout.
V průběhu experimentu vědci začali zaznamenávat rozdíly mezi těmito buňkami a těmi, jež byly vypěstovány ve statickém prostředí. Nejsou si však zcela jisti, zda jsou změny způsobené novým konceptem tkáňového inženýrství dostatečné. Jeden z výzkumníků pro The Verge také uvedl, že tyto pokusy jsou pro využití v medicíně nejednoznačné.
Nakonec je pěstování lidských buněk na robotické kostře možné. Vědci však ještě musí zjistit, zda změny způsobené kostrou skutečně stojí za to. Hledání nových konceptů tkáňového inženýrství je jistě ušlechtilý cíl. Pokud se však koncept neosvědčí, budou vědci muset hledat jiné možnosti, které by pomohly pěstovat lidské buňky kvalitněji.
