Gregoriánský chorál je forma nedoprovázeného duchovního zpěvu v latině, která vznikla v Evropě ve středověku. Zpěvy bylo možné slyšet v katedrálách či malých kostelích. Sloužily k předávání posvátných textů dalším generacím.
A právě proto se přísně dbalo na to, aby se v ničem nelišily, říká Jan Hajič z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR, který vede výzkumný tým. „V praxi se však ukazuje, že to tak jednotné nebylo. O to je to zajímavější z hlediska kulturního vývoje,“ dodává.
Barvy tónů
Při pátrání po původu stovky let starých melodií bude Hajič se svými kolegy vycházet z digitální databáze více než patnácti tisíc gregoriánských zpěvů. Následně je umístí do unikátního systému nazvaného ChantLab, který dokáže jednotlivé gregoriánské chorály porovnávat – například podle barev tónů, vysvětluje Hajič.
„Jedná se o nástroj založený na výšce tónu. Všechny C2 jsou zelené a všechny A1 fialové. Základní výhodou výpočetních metod v tomto výzkumu je, že můžete stejným způsobem zpracovat velké množství melodií,“ popisuje. Zpracování je podle něj navíc rychlé a možné v objemech, které by nebyly možné ručně. „Analyzovat desítky tisíc melodií je prostě nad lidské síly,“ podotýká.
Výzkumná metoda vychází z takzvané bioinformatiky, vědy týkající se ukládání velkého množství složitých biologických dat a jejich analýze za účelem nalezení nových poznatků. „Na první pohled nemají ryba a brouk tolik společného, ale my máme model nebo teorii, která nám říká, jak se vyvinuli,“ ilustruje Hajič.
Výpočetní algoritmy tak mohou odhalit, že gregoriánský chorál z jedenáctého a šestnáctého století nebo z Francie a Německa třeba mohou mít ve skutečnosti více společného, než by se na první pohled zdálo, říká Hajič.
Před rokem 1989
Ačkoliv se jedná o první výzkum, který propojuje muzikologii s bioinformatikou, odborníci v podstatě navazují na experimenty provedené ve druhé polovině minulého století. Tehdejší politická situace v Československu však vědcům bránila.
„Tento výzkum probíhal dlouho před rokem 1989. Přestože tyto metody nemohly být z pochopitelných důvodů plně rozvinuty v oblasti duchovního zpěvu nebo liturgického repertoáru, existovaly velmi sofistikované pokusy o aplikaci rozvíjející se výpočetní techniky a různých matematických a statistických metod v oblasti hudby,“ vysvětluje Klára Hedvika Muhlová z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity, která se na výzkumu podílí.
