Získal doktorát v oboru matematické struktury na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, má zkušenosti z prestižní Kalifornské univerzity v Berkeley a je autorem několika odborných publikací. Před 10 lety založil technologickou společnost CDNsun, ve které až do současnosti zastává post výkonného i technického ředitele a se svým týmem pomáhá klientům akcelerovat jejich podnikání v online prostoru. O nejrůznější technologie se zajímá už od raného dětství a velkou zálibu našel třeba ve virtuální realitě nebo létání se závodními drony. Nedávno také spoluzaložil nový e-sportový tým.
Ahoj Davide, díky, že sis udělal čas na náš rozhovor. Vzpomeneš si, jestli tě v poslední době zaujala nějaká moderní technologie nebo služba a proč?
Tak to se děje poměrně často. Vybavuju si například využití rozšířené reality, kde si můžu nějaký objekt, třeba součástku do nějakého stroje vymodelovat na počítači a pak si tu součástku pomocí telefonu zobrazit v reálném prostředí, tedy třeba přímo v tom reálném stroji. Tak například zjistíte, že ta součástka je moc velká nebo moc malá ještě před tím, než ji vyrobíte, třeba vytisknete na 3D tiskárně, čímž ušetříte spoustu času.
Také mě potěšilo, když jsem se nedávno dočetl, že v solárních elektrárnách využívají drony. Létají tam s termokamerami, měří teplotu solárních panelů, a když zjistí, že je nějaký panel studenější, než ostatní, tak vzdáleně zařídí, aby ten panel změnil své natočení ke slunci a pracoval tak efektivněji. Vždy mě potěší, když někdo zrealizuje využití dronů v praxi. Věřím, že drony mají do budoucna veliký potenciál, obzvlášť v kombinaci s umělou inteligencí.
V neposlední řadě také s napětím očekávám, s čím přijde Muskův Neuralink, přímé propojení lidského mozku s počítačem mi zní hodně zajímavě.
Téma vědy a technologie tě provází už od mládí. Jak ses dostal ke studiu matematiky a co tě na ní nejvíc fascinuje?
Prapůvod bude asi plynout z prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Můj děda zasvětil svůj život vývoji motorů do letadel, takže jsem od mala vyrůstal v blízkosti lidí, které technologie zajímaly. Moje nejstarší vzpomínka na matematiku bude tak ze čtvrté třídy na základní škole. Snažil jsem se doma narýsovat znak Mercedesu, taková ta hvězda v kružnici a během toho jsem narazil na problém, že když mám na papíře narýsovanou kružnici, tak nevím jak určit, kde je její střed. Tedy kromě toho, že je tam díra od kružítka. Tak jsem si s tím problémem chvíli hrál a po nějakém čase jsem zjistil, že když do té kružnice narýsuju pravoúhlý trojúhelník, tak střed jeho přepony je přesně střed té kružnice. Byl jsem z toho dost nadšený, myslel jsem si, že jsem přišel na něco, co nikdo zatím neví. Druhý den jsem to řekl paní učitelce ve škole a ona mi řekla, že jsem objevil Thaletovu kružnici, kterou se budeme za pár let učit a kterou objevil jistý Thalés z Milétu přibližně 600 let před naším letopočtem. Byl jsem trochu zklamaný, ale od té doby jsem byl v rámci školy s matematikou nějak spojený, což nakonec vyústilo přestupem na základní školu s rozšířenou výukou matematiky, pak jsem pokračoval na matematickém gymnáziu a nakonec na Matfyzu.
Na matematice mám nejradši její jednoduchost. Neříkám, že je matematika jednoduchá, ale je to svět, ve kterém jsou věci buď pravda, nebo nepravda. A když je jednou něco pravda, tak je to pravda už vždy. Reálný svět je mnohem komplikovanější. Takže matematika pro mě vždy asi byl trochu únik z toho komplikovaného reálného světa někam, kde jsou věci jasné a logické. Jistá fascinace matematikou pro mě plyne ale i z její složitosti, když máte nějaký složitý problém, který zatím nikdo nikdy nevyřešil a vám se to třeba po letech práce podaří, je to skvělý pocit, na kterém se můžete stát závislý.
Brzy to bude 10 let, co jsi založil svoji firmu CDNsun. Pamatuješ si na svoje začátky v podnikání? Co tě motivovalo vstoupit do IT oboru a jak se na tu uplynulou dekádu koukáš s retrospektivou, udělal bys něco jinak?
Začátky byly poměrně náročné, ale myslím, že to je v každém podnikání podobné, vždy je to těžké. Přišlo mi, že první dva, tři roky jsem v podstatě nespal. CDN je globální služba a v principu každá CDN má zákazníky z celého světa. Na začátku podnikání jsem byl skoro na vše sám, a když v jednom člověku děláte technickou podporu pro zákazníky z celého světa, je to celkem náročné, jako první vás vzbudí zákazníci z Austrálie, pak Asie a Indie, pak chvíli klid, pak se probudí Evropa, což plynule přejde na USA, no a pak to začíná nanovo.
K podnikání v IT jsem se dostal tak, že jsem předtím pracoval v IT firmě, což mě sice hodně bavilo, ale byl jsem tam už dlouho, takže jsem potřeboval změnu a jednoho dne jsem si řekl, že to zkusím sám, že zkusím udělat IT službu podle sebe, že se chci nějak realizovat.
Na uplynulých 10 let se dívám jako na obrovské množství zkušeností, které jsem díky podnikání získal. Doporučil bych to každému, protože i když se to třeba nepovede, tak skoro určitě se něco nového naučíte, co později využijete. Já jsem měl to štěstí, že to vyšlo, byla k tomu potřeba notná dávka práce, ale i štěstí. Na úplném začátku se firma pomalu, ale jistě dostával do stavu, že už nebude mít žádné finanční prostředky, že to budu muset vzdát, ale pak se objevil první velký klient a celé to postupně začalo fungovat. Myslím, že jsem měl veliké štěstí a jsem za to vděčný.
Nemyslím si, že bych takhle retrospektivně udělal něco jinak. Nějaká dílčí rozhodnutí jsem samozřejmě udělal špatně, ale každé takové špatné rozhodnutí je jen prostor pro jeho pochopení, neopakování a zlepšení sebe sama, takže i ta špatná rozhodnutí beru pozitivně a nic bych neměnil.
Existuje nějaký obor, ve kterém Češi celosvětově vynikají a kam bychom měli upínat svoji pozornost?
Kdybych si měl vybrat jeden obor, byl by to herní průmysl. Češi jsou ve vytváření počítačových her světová špička a myslím si, že tento trend bude pokračovat. Přál bych si, aby se vývoj více zaměřil na virtuální realitu, protože z mé zkušenosti těch dobrých her pro VR je zatím poskrovnu, takže si myslím, že je tam hodně prostoru pro nové příležitosti, třeba v podobě nějakých nových českých startupů.
Které české projekty, startupy nebo společnosti upoutaly tvoji pozornost?
Kdybych si měl vybrat jeden „startup“, tak by to byl Průša Research a jejich 3D tiskárny. To je pro mě velice inspirativní počin. Technický pokrok v podobě nového produktu na trhu, vytvoření celosvětové komunity kolem něj a velký podnikatelský úspěch. Sám mám doma taky 3D tiskárnu, ale ne teda od Průša Research, nakonec jsem si totiž řekl, že si jako svou první 3D tiskárnu nemůžu koupit hned tu nejlepší na světě, to bych pak přece nedokázal docenit, že je nejlepší, když bych nic jiného neznal.
Digitální gramotnost se stává díky nástupu moderních technologií velkým tématem. Myslíš, že informovanost společnosti je adekvátní rychlosti vývoje tohoto odvětví? Je dnešní generace v tomto směru dostatečně vzdělávána?
O dnešní generaci nemám žádnou obavu, ač musím uznat, že vzdělávána dostatečně asi nebude a to proto, že je vzdělávána generací starší. Několik let jsem učil na jedné soukromé vysoké škole v Praze, takže jsem byl s mladší generací v každodenním kontaktu a musím říct, že v otázce digitální gramotnosti o ně nemám vůbec strach. Co se nenaučí v rámci vzdělávání ve škole, to se naučí sami. Myslím si, že v tomto ohledu je vše na správné a dobré cestě.
Jinak už je to ale se zbytkem společnosti, tedy s generacemi staršími, ten pokrok je tak rychlý, že se lidem těžko udržuje krok a čím je člověk starší, tím je to přirozeně těžší. A myslím si, že tu rychlost pokroku nestíhají ani školy, nestíhají měnit svou výuku takovým tempem, aby byla stále aktuální, což vidím jako problém, protože nevidím moc smysl v tom učit studenty něco, co nikdy nepoužijí, protože to bude zastaralé.
Jaká jsou podle tebe největší celospolečenská témata do budoucnosti?
Řekl bych, že jedno z velkých témat je Internet. Čím dál víc se z reálného světa přesouváme do digitálního světa a to zejména na Internet, takže bych řekl, že ohledně Internetu se toho bude muset vyřešit ještě hodně. Například jeho otevřenost a decentralizace. Kromě pár ne úplně demokratických států, zejména jednoho v Asii, funguje zatím Internet na svých původních principech otevřenosti a decentralizace. Je důležité to udržet, je důležité, aby Internet někdo „neovládl“, aby nebyl nějaký centrální bod, který by Internet nějak řídil nebo mohl zásadně ovlivnit. Bohužel si ale myslím, že se situace bude zhoršovat. V budoucnu bude Internet více a více využíván k moderní kybernetické válce. Ať už k útokům na kritickou infrastrukturu států nebo k ovlivňování voleb na sociálních sítích. A čím více těchto aktivit bude, tím více bude tendence Internet nějak kontrolovat, uzavírat a řídit, budou vznikat Internetové ekvivalenty současných hranic států. Z toho mám trochu obavu, kam to povede.
V současnosti se taky hodně řeší sociální sítě a svoboda projevu na nich. Vzhledem ke komplikovanosti problému si myslím, že se to bude řešit ještě hodně dlouho. Sociální sítě totiž nejsou vytvořené tak, aby byly nějak spravedlivé a pro dobro společnosti, jsou vytvořené tak, aby na nich lidé trávili co nejvíce času, jejich algoritmy jsou optimalizované k tomu, aby co nejvíce upoutávaly naší pozornost, jenže této jejich základní podstaty se dá zneužít, například k šíření hoaxů nebo ovlivňování voleb. Ty volby jsou velké téma samo o sobě. Jak zařídit, aby lidé mohli volit přes Internet, tak aby to bylo bezpečné a neošiditelné a aby lidé měli důvěru, že to takové skutečně je. To by hodně pomohlo, zejména do budoucna, účast při volbách by se výrazně zvýšila.
Další velké téma bude najít tu správnou hranici pro digitální technologie, aby se z nich nestal Velký bratr. Mám na mysli různé dohledové systémy, jako třeba kamery ve městech a to zejména v kombinaci s umělou inteligencí. Tyhle věci můžou na jednu stranu společnosti hodně pomoct, například jsem na jedné matematické konferenci slyšel, že v Los Angeles se již dlouhou dobu používá matematika a umělá inteligence na predikci zločinů, což v praxi probíhá tak, že AI na základě dat z historie zločinů v dané lokalitě spočítá, ze se na určitém místě v určitý čas může s vysokou pravděpodobností stát nějaký zločin, třeba vloupání do domu, tak tam pošlou hlídku, aby se ten zločin nestal. To mi zní jako krok správným směrem. Na druhou stranu se ale musí zajistit, aby žádné sbírání dat o lidech a jejich aktivitách nevedlo k omezování jejich soukromí nebo svobody.
Ty sám jsi fanouškem virtuální reality. Co podle tebe čeká tento sektor v následující dekádě? A dojdeme někdy do fáze, kdy si bude stačit nasadit brýle a žít život podle našich představ? Nebo je to zkreslený obrázek ze sci-fi knih a filmů?
Virtuální realita mě zajímala od doby, co jsem zjistil, že něco takového existuje, což bylo asi už někdy v dětství. Vždy to ale byla dost nedostupná technologie pro domácí použití, což se v poslední době hodně změnilo. Já osobně jsem si ale VR pořídil, až když vznikl Oculus Quest, protože ke Questu už nepotřebujete počítač, a hlavně vám z těch brýlí nevede žádný otravný kabel, vše už je v nich. Tahle kompaktnost mě přesvědčila k tomu, že jsem si VR konečně pořídil.
V budoucnu nás určitě čeká minimalizace, tedy zmenšení hardware brýlí. Současné brýle mají zatím daleko od nějaké ideálnosti, jsou velké a těžké. A také nás čeká zvýšení výkonu, ať už v podobě zvýšení rozlišení, tak i v podobě zvýšení výkonu CPU v brýlích, aby na nich mohly běžet komplikovanější hry v lepším rozlišení.
Trochu mě překvapilo, jak málo zatím je nějakých zajímavých her pro VR, moc jich zatím není a připomíná mi to dobu, kdy už byly počítače, ale hry byly na úrovni tetrisu. Doufám, že se tohle v budoucnu změní, ale asi to bude ještě chvíli trvat. Proto si nemyslím, že v dohledné době bude možné si nasadit brýle a žít život podle svých představ, protože ta reálnost VR je zatím od reality hodně daleko.
Foto: se souhlasem Davida Pospíšila
Nedávno ses pustil do projektu v oboru herního průmyslu a esportu. Můžeš nastínit, o co jde? A proč sis vybral právě gaming?
Esport je sport jako každý jiný, ale odehrává se v digitálním světě. Jde tedy o soupeření týmů v nějaké hře jako třeba FIFA, Dota nebo Counter-Strike. Nejedná se o žádnou novinku, v Asii je to už docela běžná věc a váže se k němu to stejné jako ke sportu klasickému, tedy úspěšné týmy a úspěšní hráči mají své fanoušky, lidé se na ty jejich zápasy dívají, nejčastěji na Internetu, sází na ně a tak podobně.
My aktuálně připravujeme nový esportový projekt 1UP Esports a brzy s tím půjdeme naplno ven. Naším cílem je vybudovat tým mladých nadějných hráčů, kteří budou pravidelně dosahovat úspěchů nejen na domácí scéně, ale i v Evropě a ve světě.
Esport jsem si vybral především proto, že v něm vidím potenciál, protože je přesně v duchu toho, že se z reálného světa lidstvo přesouvá víc a víc do digitálního, proto věřím, že má esport velkou budoucnost. Navíc má tento sektor průnik s mou již existující firmou CDNsun, esportové zápasy se streamují pro diváky a ty jsou často z celého světa, což je něco jako stvořené pro CDN službu.
Na závěr pro tebe mám dvě otázky: Jaký produkt nebo službu v novém digitálním věku oceňuješ nejvíc?
Nejvíc asi oceňuju FPV drony, to je něco jako splněný dětský sen. Jako dítě jsem vždy snil o tom, že bych měl model letadla a v reálném čase bych na obrazovce viděl z jeho kokpitu. No a díky FPV technologii je to dneska možné.
A chybí ti naopak něco z minulosti? Něco, co je dnes už zastaralé, nebo nahrazené modernější alternativou.
Nic mě nenapadá, řekl bych, že vše z minulosti se dá dnes pořídit taky, dokonce bych řekl, že je to trochu i trend, lidé se rádi vrací k věcem ze svého dětství. A trh jim to dostatečně nabízí.
Rozhovor s Davidem Pospíšilem vedl Michal Švehla.
