Pokud si chcete přidat Czechárnu Petra Beneše na Spotify, můžete tak učinit ZDE. 

Pavle, naším dnešním tématem bude digitalizace. Typický projekt pro konzultační firmu vypadal v devadesátých a nultých letech jinak než dnes. Na co si vás klienti dnes najímají? A jak se projekty pro firmy Velké čtyřky proměnily právě s rapidním nástupem technologií v posledních letech?

Zákazníci si nás samozřejmě pořád najímají na klasiku, to znamená, že využívají naše funkční znalosti – že rozumíme HR, tomu, co dělá CFO, rozumíme marketingu, Berou si nás na tu sektorovou znalost: rozumíme bankovnictví, pojišťovnictví, telcu nebo energetice, to tam pořád je. Ale dnes už strategy a operations joby bez technologické komponenty vůbec neexistují. Takže i klasičtí konzultanti se museli konvertovat do lidí, kteří rozumí technologii. Minimálně natolik, aby byli schopni interagovat s lidmi, kteří jsou v technologii velmi hluboko. Dnes u nás najdeš jak klasické konzultanty, tak IT architekty a developery. To je to, co dnes děláme, a co od nás klienti očekávají – že budeme schopni udělat komplexní projekt, který vyřešíme globálně, a zároveň že uřídíme vzájemné interakce mezi jednotlivými částmi firmy.

Zmiňoval jsi, že technologie se staly core kompetencí firem. Na které technologie dnes sázíte, ve kterých si budujete tu nejsilnější kompetenci? Máme jich celou řadu – kde je ale váš bet do budoucna?

Je veřejně známá věc, že jsme silní v SAPu, s Accenture se bijeme o první místo v Salesforce. Je spousta Big Tech technologií, které děláme, protože musíme – očekává se to od nás. Ale upřímně, myslím si, že budoucnost není nutně v tom, že budeme vždy ten nejlepší specialista na jednu technologii, na kterou sázíme - ta se bude časem měnit. Core našeho byznysu je skill set uřídit to, když je to velké a složité, globální. Takové lidi potřebujeme a tam se orientujeme.

Když mluvíš o technologiích, tak mluvíš o technologických řešeních firem jako je SAP, Salesforce nebo Snowflake. Ale já jsem měl více na mysli technologie jako data, datová analytika, big data nebo machine learning. Která z těchto technologií si myslíš, že má největší šanci nějakým způsobem ovlivňovat svět, do kterého se řítíme?

Rozhodně VR, do toho investujeme hodně. Myslím, že toto bude mít obrovský dopad. Dnes už trénujeme a učíme lidi, zlepšujeme jejich dovednosti – na druhou stranu ale děláme i projekty, kdy diagnostikujeme, kdy léčíme, kdy zlepšujeme třeba kognitivní schopnosti seniorů. Hrajeme si s tím různým způsobem. Jsme docela hluboko i v projektech, které budou zajímat všechny, kdo se někdy potkali s Fortnite – minimálně tedy všechny ty, kteří mají asi desetileté děti.

Taky hraješ?

Taky, ale málo. Neumím stavět. Ale synovi vždycky kryju záda a střílím. Nicméně: když se podíváš na Fortnite, je tam všechno. Těch sto milionů dětí, které tam dnes jsou, můžeš lusknutím prstu konvertovat do normálního světa – je tam infrastruktura, jak si platit, jak vyměňovat, jak spolu komunikovat, jak prodávat, to je neuvěřitelné. A ještě ta obrovská výhoda například toho, že když v tom virtuálním světě přijde pět lidí k nějakému domu, k nějakému objektu, tak na něm každý z nich uvidí například úplně jinou reklamu. A ty na pozadí vypočítáš, která je pro ně optimální. Je nekonečně mnoho věcí, které lze dělat.

To je zajímavé, protože si uvědomuju, že další technologie, blockchain, je tu od roku 2009, a i když jsme dnes o 13 let dál, tak teprve teď vznikají první usecasy - a zatím ještě pořád nejsou úplně přesvědčivé. Jak to vnímáš u VR? Protože i VR, stejně jako augmentovaná realita, je tu poměrně dlouho. Co podle tebe bude tím tipping pointem, bodem zlomu, kdy najednou uvidíme masové rozšíření VR?

My možná ten tipping point nevnímáme, protože v některých doménách se VR stává standardem. Třeba diagnostika sexuálních deviací - to je něco, co opravdu funguje. Viděl jsem to na vlastní oči. A těchto usecasů přibývá. Třeba architektura – dnes jsou i tady v Čechách firmy, které to dokáží převést tak, že se tam opravdu projdeš. Je to úžasné. Takže když máš něco komplexnějšího, můžeš si to opravdu prožít. A lidé jsou ochotni za to platit – usecase začíná mít i businesscase. Pokud by se to ale mělo posunout tam, že opravdu vznikne Metaverse se vším všudy, a lidé do něj “zahučí” a nebudou se chtít vrátit, těžko říct: myslím si, že spousta lidí se v tom skutečně velmi rychle “zavře”. Nevím, jestli to bude za rok nebo dva, ale myslím, že jsou to spíš jednotky roků, kdy zjistíme, že už se to děje. Metaverse se pro spoustu lidí stane osmihodinovou záležitostí. A budou na tom závislí. VR má ale jednu výhodu – nutí tě fyzicky pracovat. Některé hry jsou navržené tak, že bez toho, aby ses fyzicky hýbal, nejsi schopen udělat nic. Takže to možná nakonec bude pozitivní, protože lidi vstanou z gauče a budou muset vyvíjet nějakou fyzickou aktivitu.

Trochu se děsím faktu, že místo toho, abychom si spolu zajeli někam zalyžovat, budeme každý zavřený někde doma s brýlemi a možná celým VR oblekem, který nám bude simulovat jak pohyb, tak povětrnostní podmínky. My v tom virtuálním prostoru spolu sice budeme, ale přitom …

Vzpomeň si na konec devadesátek. Pamatuju si na statistiky, které hovořily jasně: otevřel se supermarket a v okruhu pěti km bylo naprosto jasně vidět, jak mizí místní obchody, kolik procent zmizí, za jakou dobu a tak dál. Trend byl jednoznačný. Dnes bychom tak teoreticky měli skončit ve VR nebo někde na onlinu. Ale ono se to v reálu neděje – lidem totiž začne chybět fyzický kontakt. Pořád tomu věřím. Možná za padesát let, ale myslím si, že při vší úctě k nám dvěma, my se toho už nedožijeme. Z toho, co nám se jeví jako úžasné, jsme schopni spolu zažít jen fragment.

Já si vždycky vzpomenu na největšího Čecha, Karla IV., a říkám si: císař římský, ale za celý svůj život byl v Římě jen dvakrát. Jak by se tvářil, kdyby se letadlem přesunul z Ruzyně na Fumicino za dvě hodiny a za dvě a půl byl na Svatopetrském náměstí? Kde bude lidská společnost za 400 let? Dnes nás technologie posouvají do úplně jiných možností, jiného druhu dopravy. Bude to velmi zajímavé sledovat. Pokrok jen během našich životů je obrovský. Nicméně když se podíváme na digitalizaci českého státu, je nutno říct, že jsme sice nějaký pokrok udělali, ale malý. Vy jste vloni přišli se zajímavou konferencí, myslím, že se jmenovala Czechsetgo. Chtěli jste tím rozpoutat výměnu zkušeností a nových podnětů pro digitalizaci státní správy. Splnilo to očekávání? Budete v tom pokračovat? Co zajímavého to přineslo?

Hodně jsme si od toho slibovali. Na začátku jsme měli nějaké hypotézy – jedna, která pro mě osobně je strašně důležitá, souvisí s tím, jestli se naše státní správa rozpohybuje, jestli opravdu digitalizace půjde tím správným dobrým směrem a ulehčí život lidem. Nemyslím to nijak pateticky, opravdu tomu věřím. Myslím, že se staly dvě věci: spoustu diskusí se opravdu rozpoutalo, a i když se teď dějí na pozadí, dějí se.  Například spousta lidí si pojem “open government” spojovala s tím, že se bude méně krást. To je ale jen asi jedno promile z toho všeho, co ten pojem znamená, A spousta lidí to pochopila. Vedeme diskuse o konkrétních projektech a iniciativách, což je opravdu skvělé. V tomto bodě Czechsego předčilo mé očekávání.

V digitalizaci státní správy jsme pořád na sedmnáctém místě, a už tady bylo utraceno 75 nebo 80 miliard korun…

V tomto jsem skeptik. Říká se, že když utratíš přes státní správu jednu korunu, 70 - 80 haléřů utratí státní správa sama na sebe a 20 haléřů je hodnota, která skutečně pro občana nebo společnost vznikne. Pro mě tedy skutečně open government neznamená, že někoho kontroluju a podobně, ale to, že se uvolní celá ta inciativa, všechny ty úžasné nápady, které lidé mají a neví, že by je mohli realizovat. Když budeme schopni to lidem vysvětlit a investujeme do PR, tak lidé si najednou uvědomí, jaké možnosti mají. Když si přečteš programové prohlášení vlády, tak tam tyto věci jsou, což je fakt dobré. Ne že by to tam nebylo i předtím, ale dnes je to konkrétnější a zdá se mi, že jsou tam lidé, kteří s tím opravdu budou chtít něco udělat.

Sdílím tvůj optimismus. Také jsem rád za to, co se objevilo ve vládním prohlášení, a věřím, že jsme to nastartovali k lepším časům. Nicméně když se podívám zpět: zmínil jsi BankID, bankovní identitu. To je úžasná věc. Co mě dnes nejvíc trápí, je roztříštěnost. Tu agendu má částečně Ministerstvo vnitra, částečně Ministerstvo pro místní rozvoj. Byly tu diskuse o tom, jestli mít Ministerstvo pro digitalizaci. Nevím, nemám na to úplně vyhraněný názor. Ale myslím si, že je třeba začít konsolidovat legacy, které vznikalo od datových schránek a CzechPointů k něčemu, co bude i z moderního pohledu uživatelsky příjemné. K tomu vidím dlouhou cestu. Ty, se svou bohatou zkušeností, kde si myslíš, že bychom měli v tuto chvíli začít, aby třeba z každé koruny nešlo do té hodnoty jen dvacet haléřů, ale alespoň třeba 35 nebo 40?

V tomto mám nízká očekávání ve státní správě jako takové. I když vím, kolik úžasných lidí ve státní nebo veřejné správě existuje. Jsou úžasní. Chtějí dělat úžasné věci, ale prostě z důvodu legislativy, z důvodu kultury, která tam je, mají omezené možnosti. To je prostě fakt. To, co to opravdu rozhýbe, je, že se státní správa skutečně otevře. To bude obrovská úleva a obrovský posun pro všechny, kteří v tomto systému budou fungovat, protože převzít iniciativu budou schopni lidé zvenčí. A může to být občan, neziskovka, malá nebo velká firma, kdokoliv. Tam vidím tu zásadní změnu. Kdybychom měli skutečně otevřená data a otevřené systémy, tak ti garantuju, že by to bylo to nejlepší, co by se mohlo stát. Uvolnila by se obrovská energie, která je dnes ve společnosti naakumulovaná. Kdybychom každý strávili 10 minut denně tím, že bychom se to snažili vysvětlit jednomu člověku, tak si myslím, že za rok tady máme digitální ráj na zemi.

Pamatuju si paralelu ze světa byznysu, když jsme přišli s konceptem Open Banking a Open Economy – technologičtí lidé v bankách tehdy předběhli byznys, který na to ještě nebyl připravený. Platí tu pravidlo Less is more – čím méně kontroly máš, tím více vytvoříš. Protože proaktivita, která je ve společnosti nebo na trhu, se probudí sama.

Přesně tak, naprosto s tím souhlasím.

Toto všechno je samozřejmě velmi složité i z hlediska nalezení správných lidí. Najít správné lidi, kteří by mohli pomoci implementovat řešení. Trh práce je prostě vybraný. Jaký vy jako jedna z firem Velké čtyřky máte v této těžké situaci na trhu práce na toto pohled?

Snažíme se dělat několik věcí. Jednou z nich je, že se snažíme hledat lidi i na našem trhu, který je velmi omezený z hlediska dostupného talentu. Když je nenacházíme, tak hledáme lidi, kteří mají základní schopnosti, a tím myslím lidské vlastnosti. Mají nějakou danost, kterou se snažíme upskillovat. Ale je to samozřejmě dlouhá cesta, není to na měsíc nebo dva - spíše je to v horizontu let, kdy ti lidé jsou reálně použitelní. Ale nic jiného nám nezbývá. Další věc je, že se koukáme i po okolních zemích, snažíme se opravdu systematicky pracovat na tom, abychom sem dostali lidi zvenku nebo abychom se naučili pracovat s lidmi i třeba hodně daleko. Ale nějak je do toho týmu dostat, dát jim trénink a podobně, to děláme také. Ale je to velmi obtížné. Myslím, že s tím se dnes potýká každý.

Jak vypadá ideální kandidát, který by měl dnes nastoupit čerstvě po škole do firmy, jako je Deloitte?

Specialista, který rozumí všemu (smích).

Takže od devadesátých let stále stejné (smích). V CZECHárně se často věnujeme i tématům leadershipu. Myslím si, že největší inspirací pro každého je, když má možnost se poučit z chyb, které udělal. Co bys uvedl jako ten největší fuckup za tvou bohatou kariéru, a co sis z něj odnesl?

Největší průšvih byl tehdy, když jsem neměl odvahu změnit věci tak, abych začal dělat to, co mě baví a co dělám dobře. Setrvával jsem v něčem, kde jsem se trápil, a to pak vedlo k průšvihům, kterých samozřejmě byla celá řada. Jak snižovat pravděpodobnost, že se ti tyto věci budou dít, tak to je o odvaze změnit věci a směřovat, co nám síly a možnosti stačí k tomu, dělat věci, které děláme rádi.

Díky za tuto odpověď. Díky ní jsem si vzpomněl, že my teď děláme takové zajímavé rozvojové programy pro leadery, jeden se jmenuje Disruptive Leadership Inside Out, a v nich kombinujeme seberozvojové věci se schopnostmi transformovat byznys. Často se tam bavíme o tom, že pokud děláme to, na co máme talent a čím jsme schopni se dostat do flow, tak přidáváme největší přidanou hodnotu s lehkostí. Když na něco nemám talent a dám tomu úsilí, tak to můžu dělat a můžu to dělat relativně dobře, ale chybí tam ta lehkost. Kdy ty jsi poznal, na co máš talent?

To byla dlouhá cesta. Ale asi není důležitý přesný čas, ale ten okamžik. V bance jsem mohl řešit spoustu různých problémů, potkal jsem spoustu různých firem. Ale chyběl mi způsob, jak to dotáhnout k nějaké změně. To banka nedělá, banka se u svého klienta nezabývá tím, že ho má nějak transformovat. Takže v momentě, když jsem šel z banky do technologické firmy a říkal si, že se vrátím se ke svému vzdělání a zkušenosti z banky využiju v technologické firmě, jsem si uvědomil, že propojovat byznys s IT je to, co mě baví a co mi jde.

Jaký akademický background dnes typický konzultant má? Pamatuju si, že v devadesátých a nultých letech to byli lidé, kteří měli všeobecné ekonomické vzdělání. Znamená dnešní důraz na technologii to, že se více díváte po lidech s technologickým backgroundem? Na lidi z technicky zaměřených univerzit?

Dřív převažovalo přesně to, co popisuješ. Dnes je tato vrstva cca 20 % lidí, 80 % lidí má nějaké technické vzdělání, které je důležité. Ale nad tím je člověk, který dokáže tyto dva světy propojit. Pro mě ideální je samozřejmě ten specialista, který rozumí všemu, jak jsem si dělal legraci, I když taková legrace to samozřejmě není, protože potřebuješ člověka s technickým vzděláním, pro kterého je snazší porozumět detailům a dotáhnout myšlenku do něčeho, co se dá zrealizovat. Ale dnes je stejně důležitá I schopnost naslouchat ostatním, respektovat je a propojit ty věci. A to je to, co si opravdu myslím, že je nejdůležitější. Raději tedy slevím z toho, že to není tak dobrý specialista, ale nutně potřebuju, aby měl i ty osobnostní vlastnosti. Tam se dnes jednoznačně láme chleba.

Pavle, díky za to, že sis našel čas, ahoj.

Ahoj.