První kyborgové: Přichází další vývojová fáze lidstva?
Technologie
Foto: Shutterstock

První kyborgové: Přichází další vývojová fáze lidstva?

V malé temné experimentální místnosti sedí Bill. Kvadruplegik uvázaný na invalidní vozík upřeně hledí na simulované rameno na obrazovce počítače. Z jeho lebky vyčnívají dva chapadlovité kabely, které vedou do počítače. Ten vysílá zprávy elektrodám implantovaným do Billových paží. Pokud se experiment zadaří, Bill začne končetinami znovu hýbat.

22.05.21

Tato scéna z nového dokumentu Já, člověk připravuje půdu dalším úžasným objevům, které mají teprve přijít. Díky podobné technologii bude totiž Bill jednou schopný hýbat za pomocí mozkových signálů i jinými věcmi, přesně jako u telekineze. Vítejte v budoucnosti.

Ačkoli se Bill kyborgům, na jaké jsme byli dosud zvyklí z filmů, příliš nepodobá, je jedním z mnoha průkopníků první vlny ohlašující biotechnologickou revoluci. Už nyní má totiž v mozku digitální čipy více než 200 000 lidí.

Většina z nich trpí Parkinsonovou chorobou a podstoupili hlubokou mozkovou stimulaci (DBS) s nadějí, že jim tento zákrok pomůže zmírnit třes i další příznaky nemoci. DBS se používá jako léčebná metoda již několik desítek let a otevírá dveře dalším pokusům s mozkovými implantáty na řadu dalších nemocí včetně obezity, závislostí, obsedantně kompulzivní poruchy a deprese.

Ve zmiňovaném snímku vidíme z první ruky neuvěřitelné účinky této technologie na Anne, umělkyni, která Parkinsonovou chorobou onemocněla. Dále se tu setkáváme se Stephenem, nevidomým důchodcem, který si nechá voperovat sítnicovou protézu (implantát známý jako Argus II). Technologie takzvaného „bionického vidění“ mu pak umožňuje vidět obrysy a hrany objektů. Ani v této oblasti pokrok není omezený a neustále se zrychluje. Následující roky například mají přinést lepší ostrost obrazu a vidění na základě mapování teplot.

Pro Billa, Annu i Stephena – tři obyčejné lidi, kteří přišli o některé základní funkce těla – jsou tyto první pokusy symbolem statečnosti a snahy zachovat si svůj původní život. Ale jejich rozhodnutí mohou ovlivnit nás všechny. Co by se stalo, kdyby každý z nás mohl své tělo vylepšit? Jaké aspekty lidství by se tím proměnily? A kdo by rozhodoval o tom, kdo postoupí do další vývojové fáze a kdo nikoli?

Asi si dokážete představit, že toto je významné téma k debatě mnoha vědců, investorů i etiků. Zatímco snímek Já, člověk, uznává obavy z „hraní si na Boha“, zároveň zpochybňuje strašidelné příběhy o tom, co může nadcházející technologická revoluce nám lidem přinést. A skutečně, zmiňované příběhy jedinců, kteří z těchto objevů mohou těžit, zatím opravdu ukazují jen tu pozitivní stránku věci. 

 

Zdroj: www.futurism.com 

Související