V čem je problém: Stovky lidí denně umírají po celém světě jen proto, že se nedočkají náhrady za nemocný, poškozený nebo nefunkční tělesný orgán od nějakého dárce. Hlavní příčinou není, jak se běžně traduje, nedostatek dárcovských organů, nýbrž obtíže s rychlostí jejich přepravy. Dnešní metody udržení funkčnosti orgánů si vyžadují jejich transplantaci do několika málo hodin – zpravidla ne více než do čtyř hodin – po odebrání. Delší uchování by si vyžadovalo jejich zmrazení, což by nebyl problém. Tím ale naopak je proces rozmrazování, neboť se při něm vytvářejí ledové mikrokrystalky, které poškozují tkáň a tedy i funkčnost celého orgánu. Tato metoda je proto využitelná jen pro malé vzorky, třeba pro uchování embryí nebo spermatu, nikoliv pro celé orgány.

Řešení: S průlomovým řešením přišel tým z University of Minnesota. Vyvinul metodu rozmrazování, která nemá zmíněný destruktivní efekt. Využívá nanočástice oxidu železa pokryté křemíkem, které se v roztoku dostanou do orgánu. Ten je pak rozmrazen využitím vnějšího magnetického pole, které vytvoří teplo působením na nanočástice. Průlomová metoda rozmrazení je stejně rychlá jako ta tradiční, ale vyhne se tvorbě ledových krystalků a jakémukoliv poškození tkáně.

Dopad: Testy prokázaly, že tato nanotechnologická metoda zásadně prodlouží dobu uchování funkčních orgánů před jejich transplantací, a pomůže tak k záchraně desítek tisíc lidských životů ročně. Je tedy opravdovým průlomem do oboru kryogeniky či kryobiologie. Zatím ale ne do kryoniky – experimentálního oboru zabývajícím se uchováním lidí a zvířat pro vzdálenou budoucnost. Ta stále patří do oblasti science-fiction, i když objev Minnesotského týmu ji možná o krůček přiblížil do oblasti science-fact.