V čem je problém: Filmoví tvůrci, policie při pátrání po zmizelých nebo skrývajících se osobách, či lidé z čiré zvědavosti sáhnou čas od času k aplikacím, které umí omladit nebo naopak ostaršit snímek tváře a nabídnout, jak mohla nebo bude vypadat v určeném časovém odstupu. Problémem je, že tvář se sice změní o zadaný čas, ale ztratí přitom zpravidla svoji identitu, což je dáno nepříliš sofistikovanými mechanickými algoritmy. Jejich nespolehlivost lze snadno ověřit porovnáním výsledku z počítače se skutečnymi fotografiemi tváře v obou časových úsecích.

Řešení: Francouzská Orange Lab vytvořila dva paralelní stroje s hlubokým učením a natrénovala je na snímcích 5000 lidí z Wikipedie a Internerové Filmové Databáze (IMDb), přičemž u každého člověka se stroje učily na snímcích z jeho šesti věkových intervalů (0-18,...,60+). Spolehlivost, tedy realistickou věrnost výsledků omlazovacích a ostaršovacích algoritmů (Age Conditional Generative Adversial Network) pak vývojáři otestovali na dalších 10000 osobách z Wikipedie a IMDb, jejichž snímky různého věku samozřejmě nefigurovaly v původním trénovacím výběru. Úspěšnost byla velmi dobrá: výsledky chytrého strojového algoritmu se shodovaly s realitou v 80% oproti 50% od konkurenčních řešení. A testoval nikoliv subjektivní rozhodčí, nýbrž software OpenFace, který dokáže říct, zda dva různé snímky zachycují stejného člověka.

Dopad: Jde o další důkaz síly umělé inteligence, kterou mají k dispozici vývojáři všech oborů či individuální inovátoři typu DIY. Konkrétní výstupy z OrangeLab ocení asi jen tvůrci, policie či běžní uživatelé, pokud je autoři dají volně k dispozici. Ale i z jejich úspěchu je zřejmé, že spojení umělé inteligence s robotizací a virtuální realitou představuje směr, který bude mít masivní praktický dopad na těměř všechny obory naší činnosti.