Jan Klesla, LIDOVKY.CZ 3. BŘEZNA 2017

Začalo to piškvorkami. Pak se superpočítače o velikosti menšího bytu naučily vrhcáby i­ hru králů – šachy. Loni svět šokovala umělá inteligence, která vítězí v populární asijské stolní hře go a teď se křemíkoví gambleři dostali na novou úroveň.

Společné dítě česko-kanadského týmu výzkumníků, program DeepStack, porazil 33 profesionálních hráčů pokeru s šestkrát lepším výsledkem, než potřebuje člověk, aby se hazardní hrou živil. A stačí mu jen laptop.

Tři čeští vědci a jejich kolegové z univerzity v Albertě dosáhli průlomu, jako když počítač DeepBlue před dvaceti lety porazil šachového velmistra Garyho Kasparova. Nebo když umělá inteligence Watson od IBM vyhrála znalostní televizní soutěž Jeopardy. Dva z trojice pracují právě na vývoji Watsona a nyní plánují přesun do amerického centra.

Na rozdíl od šachů totiž v pokeru počítač nevidí soupeři do karet a musí umět i blufovat.

V pokeru člověk ani počítač nevidí, jak na tom protihráč ve skutečnosti vlastně je. Musí tedy počítat s­ neúplnými informacemi. Česko-kanadský DeepStack tak zdolal další metu v dnes se raketově rozvíjející matematické disciplíně zvané teorie her, která se uplatňuje v řadě oborů od bezpečnosti na letištích až třeba po obchodování na burzách.

Počítač přitom má díky pokročilému strojovému učení něco, co by se dalo přirovnat k lidské intuici. Sám se naučil veškeré strategie. A sám si také vyhodnotil, že nejlepší je v některých situacích s horšími kartami jednoduše blufovat.

„Naučili jsme ho jen pravidla a nějaké herní tipy,“ potvrzuje Viliam Lisý, jeden z výzkumníků týmu, složeného z české strany z Fakulty elektrotechnické ČVUT a z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

„Nikdo z nás z celého týmu nejsme pokeroví hráči,“ s úsměvem doplňuje Lisého jeho kolega Matěj Moravčík. Poker je pro matematiky a IT experty metou, kterou se snaží pokořit už desetiletí. Experiment, který bude v pátek zveřejněn v prestižním magazínu Science, spočíval v­ tom, že program DeepStack hrál stovky partií online s 33 profesionálními pokerovými hráči vybranými Mezinárodní pokerovou federací.

Experiment proběhl už loni v listopadu a v prosinci, tedy dříve než více medializovaný pokus konkurenčního týmu z Carnegie Mellon University v americkém Pittsburghu. Ti ovšem obdobně posadili ke stolu hráče a počítač až letos v lednu. Potřebovali navíc i mnohem větší výpočetní výkon.

V obou případech se hrála varianta hazardní hry ve formě jeden na jednoho, která je nejběžnější ve světových kasinech. Psychologii hráčů proto nemusel stroj zkoumat a napodobovat.

„Hrajeme konzervativní strategii s nejlepším průměrným výsledkem. V případě, že by seděl u stolu další a slabší hráč, je možné, že by nad ním mohl člověk získat psychologickou výhodu,“ popisuje třetí z výzkumníků Martin Schmid.

Právě varianta s více hráči je další a mnohem vyšší metou. Už současný algoritmus se dá ovšem použít v reálu. „Klíčové je mít jasně nastavená pravidla hry,“ upřesňuje Schmid s tím, že dnešní využití by mohlo být v kybernetické bezpečnosti, ale třeba i na burze. Všude tam, kde stojí proti sobě dva lidé, může být na té druhé straně i umělá inteligence.