Pokud si chcete přidat Czechárnu Petra Beneše na Spotify, můžete tak učinit ZDE. 

Jak se teď máš, v době, kdy se vám podařilo Stories prodat do Workday? Někde jsem četl, že jsi řekl: „Teď bych chtěl tak dva roky jenom plout.” Tak co, pluješ?

Pluju, i když jsou to pořád trochu vlnité vody. Mám za sebou deset let intenzivního zápřahu: byli jsme tři roky pod Workday, předtím jsme tři roky dělali Stories, před tím jsem tři roky dělal analytiku pro jednu poradenskou firmu - bylo to pořád hodně naplno. Teď, mám dojem, že všechny věci, které se doteď držely vzadu, se mi vcucly do kalendáře a je toho zase spousta. Ale jsou to všechno věci, které dělat chci.

Jakým způsobem ses z ekonomického backgroundu dostal k datové analýze a umělé inteligenci? Kdy sis uvědomil, že to je to, co tě fascinuje a čemu by ses chtěl věnovat?

Na vysoké škole jsem si vlastně doplňoval vzdělání: chodil jsem na matematickou základní školu i gymnázium, od osmi let jsem programoval. Matematické olympiády byly můj svět. Na vysoké jsem si řekl, že buď můžu do hloubky dělat to, co už znám, nebo k tomu můžu přidat něco nového, čemu zatím nerozumím a co mě zajímá: byznys, vztahy a lidi. Diplomacie a mezinárodní politika jsou můj celoživotní koníček, dynamika a mé velké životní téma je cokoliv, co je složité. Našel jsem to v datové analytice, i když prvních deset let své kariéry jsem dělal něco jiného.

Jak se vám podařilo zrealizovat původní myšlenku Stories? A dařilo se držet tu linku i poté, co jste Stories prodali do Workday, nebo jste museli původní myšlenku modifikovat?

Přišli jsme do světa velkého rozvoje business intelligence. Zvlášť velké firmy začaly sbírat tuny a tuny dat, ve kterých se nedalo rozumně orientovat. Zpracovávaly je především v Excelu, který měl tehdy navíc ještě limit řádků. Business intelligence jim umožnil vytvořit první dashboardy a opatřil je líbivými barevnými grafy, což už byl posun. Když se tím člověk ale pár let zabýval jako my s Vojtou a s Petrem, zjistil, že je to úplně nefunkční model, že to sice vypadá hezky a lidi to chtějí, ale neřeší to problém.

A co je ten problém? Odpověď na otázku, co je vlastně v mé firmě důležité. Když přijdeš do práce, potřebuješ vědět, čemu se to ráno máš věnovat. Který problém má největší váhu a zaslouží si tvou pozornost. A na to jsme stavěli Stories.

Pomocí síťové analýzy, machine learningu, umělé inteligence a NLG zpracujeme to obrovské množství dostupných dat o firmě a ukážeme ti pět kratičkých odstavců, seřazených podle důležitosti. A ty prostě víš, k čemu si máš sednout.

Uvidíš třeba, že z firmy odchází seniorní vývojáři, a zároveň budeš znát také sekundární důvody toho, proč se to děje. A je to velice důležité, protože firma v nich ztrácí klíčový talent.

Co je dnes pro tebe, po příběhu Stories, další výzvou, ke které směřuje tvoje energie a pozornost?

Teď jsem se krátce vrátil ke svému celoživotnímu projektu, kterým je knížka Hejno bez ptáků, Psal jsem ji 12 let, v roce 2012 jsem ji tady v Čechách vydal, a teď jsem připravoval její anglickou verzi. Částečně jsem měl překladatele, částečně jsem to editoval sám.

Anglická verze je o třetinu kratší, o dost jiná než ta česká. Víceméně je to jiný text. Překlad totiž není na úrovni slov, ale na úrovni konceptu tak, aby to lépe sedělo na anglosaskou kulturu.

O to víc jsi mě nadchnul. Četl jsem českou verzi, což byl mimochodem úžasný koncept: Příběh a Kniha, kde bylo jedno, co čteš první. Asi si budu anglickou verzi muset přečíst.

Klidně se to dá číst jako nová knížka. Před třemi týdny jsem ji vydal v Americe a v Anglii, a tím jsem si konečně splnil něco, v co jsem doufal dlouhá léta, že se stane. Anglický název je Flock Without Birds.

Do jaké míry je v ní promítnutý tvůj osobní příběh? Je tam nebo není?

Normální autobiografie se tvoří ex post: něco se stane a člověk pak tvoří něco autobiografického. U mě to proběhlo naopak: nejdřív jsem napsal tu knížku, ve které je umělé inteligenci položena zásadní otázka: Existuje Bůh? A umělá inteligence hledá odpověď v datech. A potom jsme tvořili Stories. Origin stories nás co-founderů jsou tři: Vojta má svůj příběh toho, jak se Stories staly, Petr má svůj silný příběh, jak k myšlence Stories přišel, a já mám tento: že jsem nejdřív napsal knížku o někom, kdo pomocí umělé inteligence hledá ve velkých datech nějakou podstatu. Všechny ty tři příběhy jsou, myslím, stejně validní. To je moje odpověď na to, jestli je ta knížka autobiografie.

Jak budou podle tebe vypadat mentální modely, do kterých se náš svět řítí?

Já se ještě vrátím ke tvé otázce, co mám teď před sebou. Teď jsem tedy vydal tuto knížku a chystám se napsat druhou, kterou už mám v hlavě také deset let. Její hlavní téma je nehmotný svět a to, že ten je podstatně významnější, než jaký význam mu přisuzujeme. Chci rozpracovat nějakou hypotézu toho, že naše primární dimenze, ve které se pohybujeme, je informační, významová. Dimenze smyslů. Smysl většinou chápeme ne jako logiku informací, ale třeba jako smysl svého života. Ale právě ten nesmírně úzce souvisí se smyslem informací. Kdyby informace jako celá sféra neuměly mít smysl, tak ho těžko budeme mít my jako lidé. Takže já vlastně chci naformulovat myšlenku, že informace mají svoji realitu a že ten náš životní pohyb v tom informačním a významovém poli je vlastně to primární, jak žijeme svůj život. A z toho se teprve nějakým způsobem vytváří a promítá náš pohyb ve fyzickém světě. To je můj nějaký další krok k tomu, jak dodat váhu nehmotným realitám a začít hledat, jak toto můžeme formulovat tak, aby se to zároveň nepříčilo našemu současnému pochopení fyziky a tak dále. Tam je taková jemná plocha, kterou budu hledat.

Tvoje kniha má název Hejno bez ptáků. Kdysi jsme se bavili o individuální inteligenci jednotlivých ptáků a o tom, že nějakou inteligenci a energii má i hejno samotné, bez těch ptáků. Kdy prvně tě to napadlo a kdy z toho vzniklo klíčové téma pro knihu?

Síťová analýza byla základním prvkem Stories, díky kterému mohl ten systém fungovat. Jako investor se primárně dívám na to, jestli jsou v projektu nějaké síťové elementy. Mám málo silných názorů, ale to, že sítě jsou důležité a mají větší sílu než samostatné objekty, to se mi znovu a znovu potvrzuje. Na to, jak to vzniklo, mám několik odpovědí. Řeknu ti tu nejkonkrétnější: když jsem psal Hejno bez ptáků, dostal jsem se do bodu, kdy jsem měl 1300 různých poznámek v moleskinech a naprosto jsem nevěděl, co s nimi. Převedl jsem je do Excelu, to také nefungovalo, a tak jsem tagoval a prioritizoval, ale bez efektu. Pořád to bylo jen 1500 řádků v Excelu. A v jednu chvíli jsem si v té bezradnosti stáhl nějaký vizualizační program, do kterého jsem ten Excel nahrál. A on mi ukázal vazby mezi těmi poznámkami skrz tagy, skrz ta klíčová slova. Jako síť. Najednou, po třech týdnech, kdy jsem se v tom nedokázal vyznat, jsem během čtvrt hodiny věděl, o čem píšu. Najednou byla kostra knížky úplně jasná na další tři roky psaní. A to jsou momenty, kdy ti síla sítě změní život.

Zažil jsem to v několika různých oblastech a myslím, že se to na té úplně makroúrovni děje pořád:  v dějinách umění, v IT, v politice, na sociálních sítích, v matematice. Tam všude docházíme k momentu, kdy je oddělených, samostatných objektů už tolik, že projdou jakousi fázovou změnou a přetaví se do sítě, která je najednou vidět. A to je to, co se podle mě s naší společností děje teď a bude se dít dalších padesát let.

Vrátím to trochu k politice a společenským změnám. Náš život se teď z velkého blahobytu posouvá do poměrně nejasné a nejisté doby. Vnímám určitou systémovou změnu, kterou si procházíme. Jak to vnímáš ty? Co budou ty největší impulzy pro společenskou změnu v následujících řekněme dvou desetiletích?

Vidím tady dvě paradigmata lidského soužití: objektové, zaměřené spíš na individualismus, na materialismus a tak dále, versus síťové, které je více emergentní, možná empatické, ale pozor; i v tomto druhém paradigmatu se dá začít společnost vidět jako jeden objekt, může vzniknout potřeba ji řídit jako jeden objekt. Myslím si, že nezvítězí ani jedno ani druhé paradigma. Že ten opravdový vhled, který nás čeká a který si asi potřebujeme prožít, je to, čemu já říkám kachnozajíc: Z podstaty toho, co realita je, se totiž na ni dá dívat oběma pohledy, přičemž oba jsou validní.

A my si musíme do našeho kognitivního modelu nechat nějak projít fakt, že není jen jedna pravda, ale že je jich víc. Pohledů na jakýkoliv jev je mnoho a budeme spíš docházet k tomu, že každý subjektivní pohled na svět má v konečném důsledku svou validitu a vesmír dovytváří. Tímto způsobem vytváříme nějaký velice komplexní mnohostěn toho, co náš svět je.

Co vám to dalo, když jste přesídlili z Prahy do Silicon Valley poté, co vás Gartneři zařadili mezi cool firmy? Co to pro vás znamenalo z hlediska byznysu i lidsky?

Z hlediska byznysu to bylo v něčem velmi uvolňující. V České republice jsme prošli fází startupové laboratoře: bylo hrozně jednoduché se dostat do zhruba dvaceti velkých firem, protože všechny sídlí v Praze. Dvě jsou v bankovnictví, dvě v retailu, tři jsou v onlinu. S těmi lidmi se dá mluvit, takže to, že náš koncept funguje, jsme byli schopni poměrně rychle ověřit.  Od začátku jsme se orientovali na velké firmy, ale v České republice už jsme pak moc neměli kam dál růst. Bylo nám jasné, že se potřebujeme přesunout někam, kde se byznys dělá poměrně jednoduše. V Silicon Valley jsou lidé zvyklí produkty nakupovat, což ale není nějaké osobní rozhodnutí – každá firma na to má nějaký proces. A je poměrně jednoduché procházet nákupním procesem ve firmě, která tvůj produkt chce.

Což u nás je víc osobní, nákupní proces je tady poměrně složitý…

Přesně tak. Musíš najít osobní linky lidí, kteří se shodnou, že firma produkt koupí. V Americe je to mnohem víc standardizované, procesní, dá se to ladit. Byla to pro mě vynikající zkušenost s fungujícím, vyspělým byznysovým světem, který ve chvíli, kdy se v něm člověk dokáže pohybovat a dokáže ho číst, tak se velmi snižuje frikce k transakcím.

Mockrát děkuju za to, že jsi přijal mé pozvání. Každý den dostávám do mailboxu spoustu newsletterů, které ale většinou nečtu. Pravidelně čtu pouze dva: od Setha Godina a od tebe. Je to pro mě velká inspirace. Věřím, že se potkáme znovu, protože témat k hovoru mi zbylo hodně. Držím ti palce, jak s novou knihou, tak s byznysy, do kterých teď investuješ. Jsi pro mě velkou inspirací.

Děkuju, nápodobně. A kdykoliv zase.

Zdroj info: autorský rozhovor