Pokud si chcete přidat Czechárnu Petra Beneše na Spotify, můžete tak učinit ZDE. 

Co Pipedrive je a co dělá?

Vždycky jsme byli Sales-First CRM: zaměřujeme se primárně na obchodníky a usnadňujeme jim život. Oni si v Pipedrivu vedou svou agendu. To je to, v čem jsme vždy byli silní a dobří, ale v poslední době jdeme do šířky. Jsme stále CRM, ale v prodejním cyklu se zaměřujeme i na další oblasti: marketing, lead generation, poskytování podpory a tak dále. Je to mnohem komplexnější webová aplikace, zaměřená na menší klienty, takže vše je self-service. Každý si nakliká, co zrovna potřebuje, a během deseti minut to jede.

Pipedrive je původem estonská firma. Je pátý z unicornů, kterých je dnes už deset. Když to od původních majitelů odkupovala texaská Vista Equity Partners, tak valuace byla někde kolem 1,5 miliardy dolarů - poměrně slušný úspěch. Dnes máte pokrytý vlastně celý svět: více než 100 000 firem ze 170 zemí. Čím se od ostatních odlišujete?

My jsme i historicky byli uživatelsky přívětiví. Ostatní, jako třeba Salesforce, se zaměřovali na manažery, kteří v jejich nástroji mohli sledovat čísílka, a sledovat, jak se jim daří a tak dále, Samotní obchodníci to ale nenáviděli používat. Pipedrive na to šel z jiné strany a vybudoval nástroj, který chtějí používat samotní obchodníci. Vždy říkáme, že jsme „built by sales people, for sales people.” Té práci rozumíme. S tímto konceptem přišel Pipedrive jako první, ostatní to kopírují. Nicméně tím už nezaujmeme, takže naše nová strategie je, že všechny nástroje budeme mít pod jednou pokličkou. Odliší nás to, že jdeme do šířky. U menších firem do 10 až 50 uživatelů je uživatelská zkušenost opravdu super.

Je vaší ambicí do budoucna rozkročit se z trhu malých firem k větším hráčům, nebo chcete hrát na poli menších a středních firem?

Tu otázku pořád interně debatujeme. Určitě neopustíme ten malý segment, ale spíš ho seshora trochu rozšíříme. Nejčastější důvod, proč od nás firmy odchází, je to, že nás přerostou. Jsou už tak velcí, že jim nestačíme. To chceme odsunout. Z jedné strany jsme za to rádi, protože my jsme jim pomohli k úspěchu, ale bohužel, když jsou příliš velcí, tak už je nezvládneme. To chceme oddálit.

Kolik vás v Pipedrive je?

Myslím, že tisícovka už padla. Já vedu tým šedesáti vývojářů, 25 z nich je v Praze.

Kolik máš v týmu národností?

Nedokážu to z fleku říct. Určitě kolem osmi, deseti.

Kdekdo dnes mluví o agilitě, ale u vás to opravdu cítím: lidé si sami vybírají své projekty. V čem je vaše kultura specifická?

Podporujeme volnost lidí, což jim dává obrovskou flexibilitu. Používáme to i jako motivaci, máme rádi, když si lidé sami vyberou, na čem chtějí pracovat. Tím jsou do toho totiž mnohem víc zapálení, než kdyby jim to někdo nařídil. Také je tady velká volnost v tom, jak si organizovat den, samozřejmě kromě prvků, které musí být pro všechny společné. Unikátní věc u nás je Tribes and Missions. Řekl bych, že je to takový agilní framework, který jsme vymysleli na základě zkušeností z jiných firem. Na jejich základě jsme vymysleli něco vlastního. Vzniklo to zhruba před čtyřmi lety, je to tedy relativně nová věc. Funguje to tak, že máme velké týmy, to jsou ty Triby o maximálně 25 lidech. Tribe má svého Engineering Managera, šéfa produkťáků, šéfa designérů, pak nějaké produkťáky a designéry. Těch 25 lidí, to jsou pouze vývojáři. Jsou zodpovědní za nějakou část produktu, nebo za nějakou doménu. Nicméně samovolně spolu nedokážou spolupracovat, na to je jich moc. Takže v rámci Tribu jedou Mise, to je druhá část názvu. Mise jsou krátkodobé projekty, kdy se dá dohromady zhruba 5 vývojářů, designér a produkťák, a společně něčeho během 2-3 měsíců dosáhnou. Je to kombinace velkých týmů a malých, dynamických týmů, které se mění. Vždycky, když začíná Mise, účastní se jí jiní lidé.

Kdo rozhoduje o tom, který Tribe pracuje na které části produktu?

To jsou hodně high level otázky, které rozhodujeme v Leadership a Product skupině. Firma má nějakou strategii, to je jeden vstup, druhý vstup jsou případné technologické problémy a stragegie. Triby jsou statické. Samozřejmě probíhají pořád mikroreorganizace, ale jsou ve své podstatě statické, zatímco Mise jsou dynamické.

Do Pipedrive jsi nastoupil před 4 lety. Předtím jsi působil třeba ve Skyscanneru - čím se lišila jejich kultura a způsob práce oproti tomu, co dnes děláte dnes v původně estonské firmě Pipedrive?

Ve Skyscanneru to bylo ještě víc orientováno na engineering. Samozřejmě, jejich business je úplně jiný, obsluhují jak byznysy, tak zákazníky. Ale když se zaměřím pouze na engineering, Skyscanner byl více rigidní. Měl pevnější strukturu, nebyl tolik flexibilní. A některé vývojové praktiky byly prosazovány na sílu, což sice vedlo k vyšší efektivitě, ale na druhou stranu k menší volnosti a menší inovaci. V Pipedrivu máme často volnost, a tak sice déle trvá, než se demokraticky dohodneme na nějakém postupu, ale je tam větší vnitřní motivace lidí.

Kdo v takovém volnějším prostředí hlídá celkovou architekturu řešení? Sjednocení frameworků a technologií, aby to do sebe vzájemně zapadlo a integrovalo?

Máme koncept guild, to je zase nějaké seskupení lidí, které baví dané téma. Jedna z našich guild je právě Architecture Guild. To jsou lidé, kteří o tom něco ví a baví je to. Každý Tribe za nimi může přijít a konzultovat problém, který aktuálně řeší. Navrhnou, jak to chtějí řešit, a guilda jim řekne, jestli je to řešení dobré nebo ne. Občas to nezafunguje – je to zase hodně demokratické, hodně volné, a někdo třeba za guildou nepřijde nebo její doporučení ignoruje. Pak architektura jednoduše není ideální.

Tvá současná role je Head of Engineering. Můžeš ji popsat? Co je tvá odpovědnost, co je náplní tvé práce? Jak se tvá pozice odlišuje od ostatních Heads of Engineering?

Od 1. 7. 2022 jsme tu roli přejmenovali na Engineering Director. Vedu jeden Engineering department, kterému občas říkáme oblast, area. Máme 4 Triby, dohromady 60 vývojářů. Každý z nich řeší podobné problémy v jedné oblasti produktu. Já vedu Triby, které budují produkty pro koncové zákazníky (nebudují platformu samotnou). Mým cílem je zajistit, aby Triby fungovaly správně. Ne napřímo, protože každý z nich má svého manažera. Já pracuji s těmi manažery. Když vidím, že jednomu z nich se něco už podařilo vyřešit a druhý teď řeší to samé, musím je propojit a navrhnout společný postup. Samozřejmě je to také o rozvoji lidí, kultuře a všem, co s tím souvisí.

Kdybys měl na základě dosavadních zkušeností s agilním vývojem poradit firmám, které se do agility pouští: Na co si dát největší pozor?

Asi na dělání čehokoliv, aniž by věděli proč. Je třeba pochopit principy. Vůbec bych třeba nezačínal scramem. Nemám nic proti němu, ale myslím, že často se jeho implementace zaměřuje na to „pojďme to dělat podle knihy,” aniž bychom chápali proč.

Dá se říct, že pro spoustu firem je největším nepřítelem jejich současný úspěch. Vy jste úspěšná firma, daří se vám a rostete, jedete na pozitivním vibu. To je moment, kdy je velmi důležité si říct co dál, abychom se nestali obětí vlastního úspěchu. Takže: co dál v Pipedrivu? Co jsou další mety? Co je pro vás další výzvou a kde vidíte další možnosti oblastí působení?

Vůbec nemám pocit stagnace. Právě díky akvizici, která proběhla koncem roku 2020, přišla do firmy nová krev. Zakladatelé zbyli už jen dva, takže přišlo nové vedení a s ním nové nápady a nová strategie. Ta je, jak jsem říkal: jít do šířky. Pipedrive byl roky budován jako jeden produkt, Sales-First CRM, takže vše bylo nastaveno tímto směrem. A tím nemyslím pouze engineering, ale i interní procesy. A teď tedy jdeme do multiproduct byznysu. Doufám, že za rok nebo za dva se tam dostaneme. Teď máme jednu základní subscription, k ní si lze dokoupit nějaké add-ons. Doufám, že za pár let to bude tak, že bude více subscriptions podle toho, co kdo chce.

Když jsem pracoval jako CIO v bance, pamatuji si, že jsem měl v portfolio 540 aplikací. CRM byla jedna z nich. Ze začátku to samozřejmě byla úplně nová věc, která nabírala na síle a důležitosti. Nejtěžší bylo přimět uživatele, aby tu aplikaci efektivně používali, aby do ní informace zaznamenávali. A k tomu je nutné, aby to dělali rádi, ne proto, že je k tomu někdo nutí. To se vám podařilo. Dovedeš si představit, že by vaše aplikace mohla hrát ještě více core roli v aplikačním portfoliu firem?

Určitě, a myslím, že už se to děje. I když pouze u malých firem. Nikdy nebudeme v srdci třeba velké banky, to ani není naše ambice. Takže ano, už se to stává, že Pipedrive je opravdu v srdci. A nastávají vtipné situace, jak ho ty firmy ohýbají. Používají ho třeba na úplně jiné věci, než na jaké byl postaven.

Vnímám tě jako člověka se silným technologickým backgroundem. Jsi kovaný ajťák, vývojář. Nicméně na sobě dál hodně pracuješ. Co je pro tebe největší výzvou, pokud jde o přerod z experta vývojáře do leadera, který se stará nejen o rozvoj systému, ale také o rozvoj týmu a celého vývojového systému?

Začnu tím, že potvrdím, že to je výzva. Pořád se učím, opravdu hodně. A je to občas hodně těžké, protože to jsou nové situace. Úplně nejtěžší, když jsem z čistě technické pozice přecházel na nějakou leadership-manažerskou, bylo utřídit si v hlavě priority. Najednou už to nebylo tak, že jsem přišel do práce a věděl, co mám dělat. Najednou to nebylo napsáno na žádném boardu, ale bylo na mně posoudit, co je pro tým nejdůležitější. Paradoxně jsem neměl problém s tím, co lidé často zmiňují – že jako leadeři nemají pocit úspěchu nebo zadostiučinění z dokončení projektu, který mají vývojáři. Já jsem s tím problém neměl. Byl jsem pyšný na tým, když něco dodal, i když jsem to neudělal já.

Co bylo tvým největším neúspěchem, co se ti ve tvé profesionální dráze nejméně povedlo? A jaké poučení sis z toho vzal?

Můj největší neúspěch se datuje ještě do dob Skyscanneru, kde jsem vedl asi osmičlenný tým. Málo jsem ten tým chránil před vlivy sebe sama: chtěl jsem vyjít vstříc každému ze členů a ono to do sebe nezapadalo. Pak tam vznikly konflikty, lidé se rozhádali a nebyli šťastní. Nedokázal jsem říct ne.

To se učíme celý život. Kubo díky za návštěvu v dnešní CZECHárně. Díky a měj se.

Díky a ahoj.

Zdroj info: autorský rozhovor