Pokud si chcete přidat Czechárnu Petra Beneše na Spotify, můžete tak učinit ZDE.
PB: Ctirade, vždycky jsem tě měl zařazeného ve škatulce osobní rozvoj, ezo, bio - dlouho jsi pořádal Festival Evolution, nejdřív dvakrát ročně, teď kvůli covidu jednou ročně. Co to pro tebe znamená?
CH: Já si myslím, že v té škatulce jsem pořád. Nosné téma pro mě je evoluce - nás jako lidstva, jako společnosti. A jak jsem se k tomu dostal? To téma v naší rodině rezonovalo vždy, jsem tím odkojený. A pak, v roce 2000, jsem ve svých 20 letech tak trochu nevěděl, co sám se sebou a odjel jsem do Kanady. Po měsíci a půl jsem tam začal pracovat jako cokoliv, co bylo k dispozici - počínaje malířem kostelů a konče zahradníkem a elektrikářem. Zároveň jsem si tam i čichnul k tomu, jak může vypadat dobře udělaný festival nebo veletrh - to bylo v České republice v plenkách. Po návratu domů jsem podnikal – dovážel jsem do Čech bylinky a léčebné přípravky. A 1. dubna 2005 se na Výstavišti konal první veletrh Esoterika. To byl můj dosud nejlepší apríl.
PB: Říkáš, jsi, že jsi po návratu domů podnikal - to je přesně to, co mám s tebou spojené. Byls někdy vůbec zaměstnán?
CH: Byl, tři měsíce. Byl jsem ve zkušební lhůtě. Zkusil jsem to a jak já, tak zaměstnavatel jsme vyhodnotili, že to není možné :D
PB: Pro mě jsi nezávislá podnikatelská osobnost, která zkouší spoustu zajímavých konceptů. Jsi pro mě leader – ale velmi klidný leader, máš velmi osobitý styl. Snad nikdy jsem tě neviděl vyhozeného z konceptu, nebo to umíš umně maskovat. Vždy z tebe vyzařuje klid. Jak to děláš?
CH: Určitě je tam ezoterická příprava. Odtud asi pochází primární pocit, že ne všechno jsem schopen ovlivnit. Tím pádem se z toho, co ovlivnit schopen nejsem, nehroutím a nezačínám hysterčit. Ale umím být i vyhozený z konceptu, nejlíp by o tom asi mohla pohovořit moje žena. Určitě by ses od ní dozvěděl, že mručím, že jsem starý medvěd, a když přijdu domů, tak nejsem nijak zábavný. Základní princip leadershipu je ale spíš vědět, co člověk chce. Já jsem docela přemýšlivý typ, takže spoustu věcí rozebírám sám se sebou. Když se potom jde něco dělat, tak ačkoliv to vypadá jako improvizace, tak už mívám věci rozmyšlené - opravdu, rád rozjímám.
PB: Vnímám tě jako kreativního člověka. Například vzpomínám na to, jak jsme uvažovali o programu v rámci festivalu Smetanova Litomyšl, který se kvůli covidu neuskutečnil. To byly vždy velmi kreativní seance. A ty jsi do Česka vozil spoustu zajímavých lidí, třeba Deepaka Chopru. Co to pro tebe znamenalo, přivézt Deepaka Chopru do Česka? Pro tebe nebo pro tu skupinu lidí, ve které on rezonuje a která čte těch jeho 90+ knih…
CH: Je to 270 knih…
PB: Počítáš všechny jazykové mutace?
CH: Ne, on jich fakt má tolik. Deepak Chopra byl můj splněný sen, který jsem měl od nějakých 18 let, kdy jsem si četl jeho knihy a pojal jsem podezření, že si svět můžu udělat takový, jaký chci. Můj útěk do Kanady bylo nějaké mé vnitřní rozhodnutí. A to je jedna z věcí, kterou bych doporučoval lehce po 18. roce všem – opravdu utéct do nějakého relativně slušného extrému, aby se člověk zatřásl a našel to svoje.
PB: To můžu podepsat. Já jsem takto utekl na rok do Austrálie, a to byla věc, která mě nastartovala do toho, co se pak dělo.
CH: Někde tam pro mě možná začal ten můj mindset udělat si všechno tak, jak chci. Do Čech jsme přivezli řádově stovky osobností. High level známých lidí, kteří po světě roznáší nějaké poselství na téma evoluce a možnost sebevývoje a sebereflexe, pro mě nastal asi Danem Millmanem, „Pokojným bojovníkem“ v roce 2008 - tehdy jsme ho poprvé přivezli. Pak přijel Raymond Moody (autor Života po životě) a další. U Deepaka Chopry to bylo tak, že jsem mu 7 let psal emaily. Byl jsem mu doporučený, měl jsem ten kredit, a přesto jsem musel psát a psát – v kalendáři jsem k tomu měl každé tři měsíce připomínku „Napiš Deepakovi“. Průstřel nastal v tom období tehdy, když jsem se seznámil s Jimem Cusumanem. Ten mi vysvětlil, že Deepaka zná přes jeho osobně poznávací semináře v LA, na které jezdil po smrti své ženy. Deepakovi napsal dopis, ve kterém mě taky doporučil, a to byl ten průlom. Deepak potom byl v Praze byl třikrát - v letech 2014, 2016 a 2018. Bylo to parádní.
PB: Z tebe, i když mluvíš, vyzařuje taková ta pokojnost. Já bych v Pokojném bojovníkovi byl spíš ten gymnasta, ty bys byl ten mentor. Ale pojďme pokročit dál - víš, čím jsi mě kdy nejvíc překvapil? Bylo to v momentě, kdy jsem zjistil, že jedeš v blockchainu. V technologii, která začala s trhem rezonovat teprve před několika lety. Tvůj přerod od ezo k trošku anarchistické technologii (v té době) mě velmi zajímá – jak ses od toho dostal ke kryptu?
CH: To má dvě úrovně. Jedna je ta, že mi v šuplíku skončilo hodně projektů, které jsem vymyslel. Někdy v roce 2014 nebo 2015 jsem se ale naladil s mým stávajícím společníkem Vítkem, který mi byl schopen vysvětlit, jak ty věci fungují. A ta druhá je, že ezo svět, jakožto jakýkoliv jiný svět, má své plusy i mínusy. Já už jsem tím vším byl hodně nasycený a říkal jsem si, že nejsem natolik starý, abych u toho konceptu zůstal po celý zbytek života. Chtěl jsem zkusit ještě něco nového.
PB: Ne všichni možná ví, co společnost Mytitle dělá, co to je technologická ochrana intellectual property. Můžeš to v krátkosti objasnit?
CH: Ten koncept vznikl z toho, že máme projekt Mytitle a projekt Artinii. Artinii je projekt, který dal dohromady technologii, která pomůže filmařům jejich film doručit do celého světa. Ochrání ho a zabezpečí. Pro mě ten nápad vznikl takto: já mám velkou chuť si pouštět zajímavé filmy s lidmi, které mám rád - pravidelně. Ale měl jsem k těm zajímavým filmům těžký přístup. Tak jsem si říkal, že kdyby byla jednoduchá technologie, kterou bych majiteli filmu zaručil, že film neukradnu, ale že se na něj za poplatek kouknu…k tomu jsme pak začali přemýšlet, že jakýkoliv posun nebo pohyb toho filmu v systému Artinii by měl být transparentně zachycen. Došli jsme k tomu, že nestranná autorita, zapisovač informací, která se v čase nedá zpětně změnit, je pro Artinii ideální. Zjistili jsme, že nic takového není, tak jsme si udělali spinoff projektu, který se dnes jmenuje Mytitle. Jakoukoliv informaci, která má digitální charakter, zapíšeme momentálně do Litecoinu (přestože ten systém funguje na jakýkoliv jiný blockchain). Máme statisíce klientů po celém světě, jeden z těch nejvíc známých v ČR je Havel&Partners. Ti si s námi udělali společný projekt s názvem Certoo. Je to jejich stanovená entita, kterou my podporujeme technologicky. Takže Mytitle je něco, co mi zaručí, že když mám nějaký dobrý nápad, ten nápad už mi nikdy nikdo nevezme.
PB: Co s vámi udělala pandemie? Museli jste měnit obchodní model?
CH: Mnoho. Není to na deset minut, ale bylo toho mnoho. Asi jsem si začal více vážit svého času a více jsem si začal vážit peněz. Nechci, aby to vypadalo nafoukaně, ale řekl jsem si, že peníze vs. můj čas vs. moje nápady musí být v rovnováze.
PB: Protože jsi hovořil o tom, co a jak zapisujete do Litecoinu, napadá mě téma, které dnes rezonuje – propojení světa umění a technologií. Je to něco, co rezonuje i u vás? Nebo už v tom máte nějaký produkt? Jak vidíš budoucnost NFT?
CH: NFT jsou pro mě zatím studijní materiál. Nemáme ten koncept ještě promyšlený. Ale jsou vytříbené v tom, že se staly produktem. Ne službou, ale produktem, na tokeny se dnes dá dát cokoliv. Kdybych měl čas, prostor, chuť a nápady, tak bych se zase věnoval ochraně autorských děl. Protože například to, že počet přehrání písniček na Spotify se dá měřit mnoha způsoby, si o NFT přímo říká.
PB: Pamatuji si správně, že jsi studoval filmařinu? Nebo jsi tam v začátcích pracoval?
CH: Ano. Mám rád film a zhruba v roce 2006 jsem se stal filmovým distributorem. Koupil jsem film a distribuoval jsem ho do kin. Nerad bych ale o sobě říkal, že „mám s filmem něco společného“. Ačkoliv mě dodnes trápí fakt, že na světě vznikne ročně přes 40 tisíc filmů nebo audiovizuálních děl, a v našich kinech jich je nabízeno 150. Ale jinak bych vůbec neříkal, že mám něco s filmem společného, protože bych znevážil práci a umění těch, kteří to opravdu umí. Takže to opravdu ne.
PB: Ještě se zeptám na Artinii. Jak se ten koncept rozjíždí, jak funguje?
CH: Tam nám covid trochu změnil plány. Komunity ze dne na den vymizely, potažmo přestaly mít možnost nebo chuť se potkávat. Takže začátkem covidu jsme změnili strategii a dnes se více orientujeme na industry profesionálů.
PB: V kolika zemích už jste přítomni?
CH: V 67 zemích. A minulý rok jsme dostali ocenění za nejlepší technolgii. Ale to se v Čechách neříká -pochopili jsme, že vyhrát v Čechách znamená vyhrát v celém světě, vrátit se domů a ukázat, že to funguje.
PB: To je bomba, jaké úspěchy už za vámi s tímto konceptem jsou. Na závěr úplně poslední otázka - často se lidí, kteří se věnují leadershipu, ptám: A co nějaká chyba? Co nějaká chyba, která tě v posledních letech vyučila a dostal jsi za uší? Můžeš s námi sdílet něco z tvého posledního období?
CH: Možná jedna, kterou jsem si uvědomil, když začínal covid. Že jsem ztratil klid, protože jsem si byl tak jistý svým plánem, že jsem vůbec nebyl ochoten uvažovat o tom, že by ten plán byl změněn. A je fakt, že jsem poznal, že jak moje tělo, tak moje mysl nejsou úplně stabilní - měl jsem opravdu špatné dny. Není to tedy úplně chyba, spíše poznání, za které jsem rád.
PB: Ctirade, moc rád jsem tě viděl a těším se zase na další setkání. Měj se hezky.
CH: Děkuju moc, mějte se krásně. Ahoj.
