Pokud si chcete přidat Czechárnu Petra Beneše na Spotify, můžete tak učinit ZDE.
Kubo, kdy jsi měl svou první mailovou adresu?
(smích) Podle mě tak ve 14 letech.
Kolik jich dnes máš?
Mám jich víc, to je pravda. Myslím, že asi jako všichni: pracovní, soukromou, další třeba na takové ty věci, které nás maličko obtěžují a nechceme je tolik vnímat.
Daří se ti je nějak integrovat, nebo přepínáš z profilu do profilu?
Jsou na různých platformách, u různých poskytovatelů. Určitě nemám jeden inbox, kde bych měl všechno.
Takže to, co jsem dělal u internetového bankovnictví, že jsem chodil z banky do banky a otevíral jeden účet za druhým, převáděl peníze a díval se na to, jak to funguje, děláš ty s e-maily.
Asi úplně ne. Jejich gró mam na e-mailu, tam je to všechno pod jednou střechou. Ale mám i pár dalších adres, které používám, třeba když něco potřebuju testovat nebo se podívat, jak se e-mail zobrazuje u jiného poskytovatele.
Máš každý den prázdný mailbox?
Spíš v tom mám chaos, ale mně to vyhovuje. Možná to někdy úplně nevyhovuje lidem kolem mě, ale nějaký způsob, jak to jakž takž funguje, jsme našli.
Pojďme k Ecomailu. Přemýšlel jsem, jestli Eco- znamená ekonomický, ekologický nebo úplně něco jiného. Co to vlastně je?
Může to znamenat obojí. Když jsme začínali, mělo to obě tyto roviny. Říkali jsme si, že sice máme k dispozici nějaké nástroje, ale že nám ani jeden úplně nevyhovuje. Tušili jsme, že ty funkce dokážeme poskládat lépe. A tak jsme začali. Na začátku byl ten nástroj hodně jednoduchý, měl opravdu jen tu základní funkci: rozesílal e-maily za dobré peníze s dobrou doručitelností a se základními funkcemi, které v té době byly standardní. Ekonomicky to bylo výhodné. Zároveň jsme se ale snažili „žít zeleně”: zelená je i naše barva, a zelenou filozofii se snažíme naplňovat nejen tím, že jsme papírové dopisy nahradili e-maily, ale hodně eco-friendly se chováme celkově. Nejsou to velké věci, sázeli jsme nějaké stromy a třeba když někam jdeme, nosíme s sebou vlastní kelímky, ale náš přístup k životu je prostě eko.
Otázka je, jestli bychom o tom my všichni, kdo zdůrazňujeme udržitelnost, měli mluvit. Jestli to vlastně neukazuje, že jako celá společnost máme určitou krizi hodnot, když musíme zdůrazňovat, že se chováme tak, jak by se měli chovat všichni. Ale věřím, že pomalu už pomalu nastupuje takový trend chování v celé společnosti.
Spousta lidí se nechá inspirovat tím, co dělají ostatní. I nás inspirují lidé, kteří cílevědomě pracují na tom, aby se změnily věci, které ohledně přírody a ochrany přírody momentálně nejsou úplně šťastně nastavené.
Čím jsi chtěl být v dětství? Já třeba jsem chtěl být Štěpánem Škorpilem, sportovním komentátorem. Čím jsi chtěl být ty?
Sport mě také hodně zasáhl. Hodně jsem hrál tenis a squash a tak, takže jsem svou budoucnost asi viděl někde ve sportu nebo alespoň kolem sportu.
Víš, proč se tě ptám? Zajímalo by mě totiž, kdy u tebe nastal ten zlom, kdy sis řekl, že budeš nejlepší v automatizaci e-mailingu.
Ecomail jsme založili dva - já s kamarádem Honzou ze střední školy. Já jsem původně dělal něco úplně jiného. Po škole jsem byl chvilku v tenisovém centru, pak jsem zkoušel dělat realitního makléře a podobně. Nikdy to ale nebylo nic, co bych si mohl nastavit tak, jak mně se líbilo. Honza v té době pracoval v agentuře a jednou přišel s tím, že měli klienta, který potřeboval nějaké mailingové nástroje. Honza je programátor, takže mu to naprogramoval a poskládal z toho, co už bylo předpřipraveno - využil nějaké služby na netu. Vytvořil tak nějaký základ toho mailingového nástroje a uvědomil si, že po takovém nástroji je hlad, že bychom to mohli zkusit dělat. Já jsem o tom tenkrát nic nevěděl, ale zaujalo mě to, a tak jsem si zkusil vygooglit, co to vůbec e-mailing je, jak funguje a jak jsou firmy ochotny za něj platit, jak velký trh má a všechny další věci okolo. Dávalo mi to smysl, tak jsme se nad tím začali scházet častěji. Dělat jsme to začali hlavně proto, že jsme chtěli si dělat něco svého. Náš ultimátní cíl byl, že jednoho dne se třeba budeme moci věnovat jen tomuto, a ono se to podařilo relativně velmi rychle. Postupně jsme ale k sobě začali potřebovat další lidi, takže teď už je nás asi čtyřicet.
Začali jste v roce 2015 a stále rostete. Kdo byli vaši první klienti a jaká je vaše dnešní vize? Kam směřujete? Předpokládám, že zpočátku jste se zaměřovali na menší, e-commercové firmy. Kam se chcete posouvat dál?
Co se týče zákazníků, jsme hodně široce rozkročeni. Komunikovat se zákazníky dnes potřebuje každý, takže mezi naše klienty patří firmy z e-commerce, neziskové organizace, státní instituce a další. Je to široká škála klientů. Jsou mezi nimi klienti, kteří mají jen pár desítek nebo možná stovek kontaktů, a na druhé straně jsou tam obrovské organizace, e-shopy, které mají těch kontaktů třeba i jednotky milionů. Snažíme se ten nástroj budovat tak, aby vyhovoval všem skupinám, které jej využívají. Někdy je to náročné, ale myslím, že zatím se nám to daří.
Jak vidíš budoucnost mailingu? Přijde něco nového, něco, co ho nahradí? Původně byl mail o nahrazení fyzické pošty, trochu o její dematerializaci. Ve spoustě firem slýchám, že mail je strašný opruz. Padají věty o mailovém terorismu, lidé se cpou do Slacku a do jiných aplikací, a najednou zjistí, že si jen košatí množství řešení, a že kromě dřívějšího mailu mají dnes také chaty v Messengeru, ve WhatsAppu a na Slacku, a že najednou je ta komplexita větší. Máte nějakou vizi, jak to zjednodušit, zefektivnit?
Svět internetu je strašně rychlý a strašně rychle se mění. Před deseti lety to bylo o něčem úplně jiném než dnes, ale mail tím prochází bez ztráty kytičky. Je to trošku o tom, co jsi říkal: dnes si strašná spousta lidí stěžuje a říká, že by chtěli jeden chatovací nástroj, kde se bude všechno agregovat. A to vlastně mail trochu je, protože jedna schránka, jeden globální systém je schopen agregovat, i když ne úplně dokonale, všechny příchozí e-maily. Upřímně si nemyslím, že by v rámci e-mailové komunikace měl v budoucnu nastat nějak zásadní rozdíl.
Možná, že jinak budou v budoucnu vypadat interfacy, že budou víc fancy. Já třeba dnes už hodně mailů diktuju, už je nepíšu. Mail jako takový je jako list A4 vložený do psacího stroje, ale vy právě v tomto děláte hodně inovací. Díval jsem se na vaše mailové templaty a musím říct, že vypadají moc hezky. Jaká je vaše vize, kam to posouvat dál? A jak se dostáváte i mimo náš malý český rybníček, k větším klientům?
Snažíme se o to, aby to pro našeho klienta bylo opravdu co nejjednodušší. Máme opravdu dobrý editor, ve kterém si v podstatě kdokoliv dokáže vytvořit funkční e-mailovou šablonu tak, aby se správně poskládala na mobilu, aby byla dobře vidět i na velké obrazovce, aby to prostě bylo jednoduché. Největší skill, který na to člověk potřebuje, je mít nějaké grafické cítění. Samotné poskládání šablony nebo její technické využití není složité. Těžké je udělat to hezké, aby ten e-mail prostě nebyl hnusný. My se snažíme mít spoustu předpřipravených šablon, aby lidé mohli přijít, vybrat si tu, která jim vizuálně nejvíc sedí, a do ní už udělat jen malé úpravy.
Stále je také ještě spousta lidí a firem posílajících všechno na všechny. Vezmou prostě svou databázi kontaktů komplet a pošlou jim každý týden newsletter. Jenomže určitá skupina lidí je vůbec neotevírá, prostě je to nezajímá. A těm nemá smysl každý týden mail posílat, maximálně možná jednou za tři měsíce, pokud jde o nějakou zvláštní nabídku, u které je předpoklad, že by je mohla přesvědčit. Dnes už se to dá skvěle segmentovat na základě toho, co si člověk v minulosti koupil, jaké stránky navštívil, jak často otevírá ty e-maily a tak dále.
Do jaké míry vnímáš problém s přeprodáváním databází kontaktů? Jak se tato praxe bude vyvíjet do budoucna?
To už se dnes moc neděje. Když jsme začínali, byla to běžná praxe, ale už se to změnilo. Hlavní důvod není GDPR a zpřísnění pravidel, ale to, že to prostě nefunguje. Když si koupíš databázi kontaktů, zaprvé už předtím byla mnohokrát prodaná, takže lidé, kteří v ní jsou, už jsou zvyklí na spam a dost často z té dané e-mailové schránky udělal druhotnou a založili si jinou. A zadruhé, lidé z této databáze tě neznají, takže si pravděpodobně tvých newsletterů nebudou vůbec všímat. Když to srovnám s databází, kterou si člověk sám vybuduje z kontaktů, které o moje newslettery zájem mají, tak to samozřejmě dává mnohem větší smysl a konverze jsou mnohem vyšší. U kupované databáze jsou konverze hodně blízké nule.
Co je hlavním akvizičním důvodem nových klientů? Je to víc design řešení, editovatelnost a formáty, které nabízíte? Nebo je to pokročilá logika za tím v podobě dashboardingu a výtěžnosti informací? Je to design nebo funkčnost?
Myslím si, že je to kombinace těch dvou věcí. Obě jsou podle mě naší silnou stránkou. Ten nástroj máme hodně dobře poskládaný, má spoustu funkcí, které lidé využívají a potřebují. Navíc je jednoduchý a intuitivní. Hodně důležitý je editor, protože v něm člověk stráví nejvíc času. Snažíme se, aby to bylo v rovnováze, abychom jednu část zbytečně neupřednostnili před jinou. Nejde ale pořád přidávat další a další funkce – ten nástroj by celý nabobtnal a už by nedával smysl. Snažíme se to tedy dělat opatrně a mít na paměti hlavně to, aby měl smysl pro klienta, který se v něm potřebuje rychle zorientovat a vidět základní funkce. Tak to většinou bývá: klient přijde, začne s tím jednodušším a postupně jde po nějakých schodech nahoru a začíná využívat automatizace, personalizovat a podobně.
Poskytujete kromě řešení samotného také poradenství pro firmy, jak ten nástroj lépe využívat, aby výtěžnost mailingu byla vyšší? Aby s ním uměli efektivně pracovat?
Klientům pomáháme hodně. Snažíme se s nimi hlavně na začátku, když přijdou, být hodně v kontaktu. Hodně využívají chat přímo v aplikaci, kromě toho se snažíme je i aktivně oslovovat, posílat nápovědy – máme spoustu video-návodů, děláme webináře, snažíme se prostě těm lidem co nejvíce pomoci. Vnímáme, že to pomůže i nám. Čím lépe budou oni ten nástroj využívat, tím více se jim vyplatí, tím déle u nás zůstanou a tím více kamarádům o nás řeknou. Funguje to jako celek.
Kdo je dnes tvůj typický zákazník a kdo je tvůj dream zákazník? Nemusíš říkat konkrétní názvy firem, spíše pokud můžeš přiblížit industry, obor podnikání, velikost…
Hodně se zaměřujeme na e-commerce, na e-shopy. Tam to dává velký smysl. Jsme napojeni na Shoptet, největší českou e-shopovou platformu. Pomocí jednoduchého napojení si majitelé e-shopů na Shoptetu dokáží nalít data k nám do Ecomailu a potom je smysluplně využít. Dá se tam hodně dobře pracovat třeba s frekvencí objednávání. S těmi daty naučíme pracovat uživatele a oni si tam pak už sami nastaví základní automatizace, které jim budou přinášet další peníze. Touto cestou chceme jít i dál, chceme vytvářet takovéto integrace nejen s Shoptetem v Čechách, ale třeba i se Shopify v celosvětovém měřítku.
Jste už ve fázi, že zkoušíte expanzi na další trhy a integraci s řešeními jako je například Shopify? Jak se vám to daří, nebo co vás naopak v tuto chvíli brzdí?
Právě letošní rok je pro nás zkouškou. Řekli jsme si, že do toho opravdu šlápneme a zkusíme se tomu věnovat trochu více. Zatím je to hodně o objevování cest, protože je to trochu jiné, než tady v Čechách. Zahraniční trh je tisícinásobně větší než u nás, takže ta příležitost tam je. Na druhou stranu je tam ale také mnohem větší konkurence, takže je potřeba se zaměřit na konkrétní segment, s tím nějak intenzivněji komunikovat a vymýšlet cesty přímo v něm. Představa, že si zaplatím reklamu na Googlu a lidé budou zničehonic chodit a využívat Ecomail, je totiž lichá.
Expanze tedy nebude příliš geografická, bude spíš segmentová.
Přesně tak. Nechceme jít cestou, kterou jde většina firem v Čechách. Přestože pro tu většinu je to asi cesta správná, jít do Maďarska, Rumunska nebo Polska. U nás to ale úplně smysl nedává, my v jednotlivých zemích nepotřebujeme mít obchodní zástupce.
Dnes už jste v podstatě borderless business, hranice už vás vlastně neomezují.
Ty hranice jsou jen jiné, než bývaly. Nejsou geografické, ale jsou na jednotlivých platformách nebo jsou vymezené různými typy klientů. My si chceme vybírat ne podle geografických hranic, ale spíše podle hranic internetových, dalo by se říct.
Internetové prostředí dnes spoustu lidí obtěžuje tím, jak na každé stránce, kterou navštíví, musí odklikávat cookies. Když je nechtějí povolit, musí jít do nějakého nastavení. Je to spousta času, spousta kliků pro každého z nás. Proč myslíš, že se to udělalo takto poměrně uživatelsky nepřijatelným způsobem?
Tak, jak je to teď nastaveno, to je trochu nešťastné, to s tebou souhlasím. Ale myslím, že se to vyřeší časem. Že si trh najde cestu, jak to udělat, aby to pro uživatele obtěžující nebylo. Protože obtěžovat uživatele nechce nikdo. Všichni chtějí, aby na jejich stránky přišli a nakupovali. Ale jsou tady nějaké zákony, které je třeba dodržet, a hledá se cesta, jak je dodržet a zároveň zákazníka příliš neobtěžovat.
Já souhlasím s tím, že tím, jak se na internetu začalo sbírat mnohem více dat než třeba před pěti nebo deseti lety, vznikla potřeba to regulovat a nastavit jasná pravidla. Ale to současné odklikávání cookies, přičemž lidé to často ani nečtou, jen se snaží zbavit všech pop-upů, které na ně vyskočí, určitě není ideální cesta. K nalezení té nejlepší asi budeme potřebovat nějaký čas.
Jak se vám daří nacházet ty správné lidi na poměrně horkém pracovním trhu a co vaše firemní kultura? Co je pro vás důležité? Je něco, kvůli čemu jsou lidé hrdí na to, že jsou součástí Ecomailu?
To je věc, kterou se snažíme hodně rozvíjet. Naše původní idea byla taková, že budeme podle sebe dělat něco, co nás bude bavit, kde nebudeme ničím svázáni. Takže jsme od začátku měli jasno v tom, že nechceme investora a také ho nemáme.
A přesto, že se nám daří a rosteme, není to náš primární cíl, ke kterému bychom všechno směřovali, třeba v podobě plánů, o kolik bychom měli za rok vyrůst. Chceme chodit do práce s lidmi, se kterými to bude příjemné, ne s lidmi, kteří po nás budou štěkat a tlačit na nás, že je ještě třeba zvýšit tyto nebo tamty konverze. Samozřejmě nám o to jde, aby to bylo co nejlepší a abychom rostli, ale atmosféra je u nás v tomto myslím docela otevřená, a tím, jak k tomu přistupujeme primárně my s Honzou, nabalujeme kolem sebe lidi, kteří to mají podobně. To se nám docela daří - musím říct, že máme super tým. Jsou to většinou mladší lidé. Na pohovoru jim vždycky říkám, že nehledáme někoho, kdo si k nám přijde na osm hodin sednout, ale někoho, kdo se chce posouvat dál a chce na sobě pracovat. Kdo chce dělat něco zajímavého.
Díky moc za tvůj čas Kubo. Jsem moc rád, že jsi přijal mé pozvání do dnešní CZECHárny. Měj se hezky.
Díky, ty také.
Zdroj info: autorský rozhovor
