Pokud si chcete přidat Czechárnu Petra Beneše na Spotify, můžete tak učinit ZDE. 

Když jsem působil jako CEO v GE Money bank, StringData nám dodávala některá řešení, například SyDesk. Jak se mu daří, funguje dodnes?

Funguje. Byl to vlastně jeden z prvních produktů, které jsme ve StringData začali vyvíjet, vyhráli jsme tehdy tendr jedné nejmenované banky na pokrytí této oblasti. Po dvou letech jsme se s nimi dohodli, že z toho vyvineme vlastní produkt, a ten dodnes funguje. Má spoustu konkurence, ale daří se mu.

Dnes vás ve String Data je hodně přes sto. Co klientela, pořád jste zaměřeni primárně na finanční sektor nebo své služby rozšiřujete dál?

Rádi říkáme, že naše produkty a nástroje používá deset největších bank v ČR. Dalšími našimi klienty jsou pojišťovny, spořitelny atd., ale snažíme se vykročit také do oblasti utility a telco. Primárně je to ale oblast financí. Zaměřujeme se na český a slovenský trh, to je určité specifikum a svým způsobem i naše konkurenční výhoda.

Dnes se ale budeme primárně věnovat digitalizaci procesů a některým novým disciplínám. Ty jsi založil novou platformu s názvem UltimateSuite. Velmi mě pobavilo, že tě jeden z investorů, Michal Rostock, nazval vycházející hvězdou českého IT. Po pětadvaceti letech na trhu. Co tě vedlo k založení nové, úplně nezávislé firmy, která se věnuje oblasti digitalizace a efektivity firemních procesů?

Když o mně Michal Rostock prohlásil, že jsem vycházející hvězda, musel jsem se trochu červenat. Bylo to ale spojeno s novou oblastí Task miningu. StringData jsou primárně produktová firma, a před cca 6 lety se objevila myšlenka, jak analyzovat to, co koncoví uživatelé ve firmách dělají v rámci každodenních aktivit. Podle statistik Deloitte totiž dnes 57 % uživatelů používá více než deset aplikací a různě mezi nimi přepíná. Manažeři tak sice mají data z aplikací, ale už ne data o tom, jak se s těmi aplikacemi pracuje, pokud v sobě některá aplikace přímo nemá odpovídající logy. Většina z nich je nemá, a když ano, tak jsou jen částečné. Ve StringData jsme pojali myšlenku, že by bylo zajímavé tato data sbírat.

Začala tedy vznikat doména, o které jsem tehdy ještě nevěděl, že se v budoucnu bude jmenovat Task mining. Já jsem v ní viděl potenciál a rozhodl jsem se, že to vyčlením ze StringData a vznikne úplně nová firma, UltimateSuite. Byly pro to tři hlavní důvody: jednak jsme viděli, že potenciál této oblasti je veliký…

…motivátorem tedy byl tržní potenciál? Nebo tě fascinovala samotná ta technologie a snažil ses skrz ni vytvořit poptávku po službě?

Vytvořit poptávku, to je zajímavé téma. Je to úplně nový typ dat, který se historicky řešil tzv. Time and Motion Studies: někdo se stopkami přesně zaznamenával, kdy přesně začal sledovaný člověk vykonávat určitou činnost a jak dlouho. Ale byla to zkreslená data. My jsme tedy nejprve celý tento koncept zvalidovali, a když jsme viděli, že je životaschopný, a že klientům umíme přinést něco nového a užitečného, rozhodli jsme se pro novou firmu.

StringData jsou fokusované lokálně a je to v pořádku, UltimateSuite má globální aspirace. Samozřejmě je to určité riziko, také proto jsme to vyčlenili. Další věc je vědomí toho, že do těchto aktivit vstoupí investor, a třetí věc je, že já jsem ty firmy chtěl mít oddělené i personálně, aby mezi nimi nevznikaly provazby.

Jaký je rozdíl mezi Task miningem a Process miningem?

Process mining je na trhu cca sedm let. Jeho kolébkou je Holandsko, ale největší celosvětový hráč je dnes americký Celonis. Process mining se zaměřuje na business operating model organizace, to znamená, jak funguje, jak tam tečou procesy a data. Zjednodušeně řečeno: sbírá data, která jsou generována aplikacemi v rámci dané organizace, snaží se je konsolidovat v jediné, zjednodušeně řečeno, databázi, a na základě toho udělá vizualizaci toho, jak tečou data a probíhají procesy. Je to skvělé, jasně totiž jde vidět, jak například objednávka probíhá organizací, kde má její vyřizování největší latenci atd.

Takže to, co jsme v devadesátých letech manuálně designovali v ARESu, děláte dnes automaticky.

Ano. Zlí jazykové tvrdí, a musím uznat, že na tom něco je, že když má firma obecně pořádek v datech, tak velkou část těch informací by mít měla sama. Ale Process mining do toho přináší faktický vhled. Krásně vizualizuje a umožňuje simulace, takové ty ‚ „What if  scenarios“. To je Process mining. Task mining na trhu identifikoval a pojmenoval Gartner v roce 2020 a my jsme byli jedni z prvních, které vylistoval.

Všimnul si vás Gartner? To je velmi zajímavý potenciál.

Ano. Hned v roce 2020, což bylo fantastické a byli jsme za to velice rádi. Dnes je toho víc a dá se najít na stránkách těch analytických společností. Task mining je proces vysoce komplementární v Process mining. Když totiž vidíš, že ti například v nějakém oddělení vázne objednávka, ptáš se, jak v daném oddělení pracují uživatelé s Excelem, se schvalovacími systémy, s Wordem, Outlookem atd. V okamžiku, kdy zapojíš Task mining, jsi schopen posbírat a zanalyzovat data o tom, jak konkrétně procesy probíhají, a navrhnout nejefektivnější řešení. Na celoorganizační úrovni může být vidět, kde nějaký problém je, ale už ne to, proč vznikl a jak jej odstranit, a k tomu jsou tato data potřeba.

Když tedy zefektivníme procesy a dostaneme se na dřeň digitalizace: používáte už dnes nějaké pokročilé technologie umělé inteligence k tomu, aby z Task miningu vzešlo nějaké doporučení, co přesně udělat?

Deloitte dělal nedávno výzkum a zjistil, že více než 53 % rozhodnutí uživatelů v operations se zakládá na datech, která jsou starší než den. Jinými slovy ta data prostě někde čekají, přičemž by mohla být využita mnohem dřív. Jen 7 % rozhodnutí se zakládá na datech mladších než jedna minuta. Jinými slovy, jsou tam někde úplně zbytečné prodlevy. Naše konkurence se do Task miningu snaží jít hodně machine learningem, ale moc se jí to nedaří. My jsme zvolili nějaké statistické modely, které umožňují výrazně lepší vhled. A jsme tedy schopni jít a říct: „Musíte narovnat tuto část, ideálně tímto způsobem“. A mohou to být i softové změny, např. mentoring napříč lidmi. Jsme schopni v datech, jichž je enormní množství (jeden uživatel vygeneruje za den cca půl milionu záznamů), najít mnohem více využitelných dat než je současných zhruba 7 %. Například najdeme, co se v datech pravidelně opakuje, a klienta k tomu navedeme. Často pak říkají: „Ježkovy oči, to jsem vůbec netušil, že se tady něco takového děje.” Kdysi byla softwarová automatizace velké haló, ale dnes je z toho rozčarování, protože se ukázalo, že až 80 % realizací se prostě nevrací. Buď se nerobotizuje správný proces, nebo je náročná údržba systému atd. Takže nejprve je nutno skutečně narovnat, zlepšit procesy.

Očekávání úspory headcountu bylo tedy někde v řádech desítek procent, a to se logicky nepotvrdilo.

Byl to velký hype. Ale dnes jsou rozčarovaní i velcí hráči na trhu, ti, kteří třeba i vstoupili na burzu.

Co je dnes selling point, co je pro klienta na Task miningu to nejzajímavější? Vnitřní efektivita a nákladová úspora? Nebo zvýšení spokojenosti zákazníka tím, že se zkrátí time-to-market?

Obecně: buď chci zvýšit efektivitu, nebo chci ušetřit headcount, nebo chci zvýšit spokojenost zákazníka, ale nezapomínejme, že mohu také chtít zvýšit spokojenost zaměstnance. Protože když zadáváš to samé pořád dokola, aplikace ti padá, nemá odezvu, a tak dále, tak to také má svůj dopad. Workforce intellingence se také počítá.

Co to je workforce intelligence?

Je to schopnost najít optimalizační postupy, s ohledem na rozložení pracovní síly kombinací rolí zaměstnanců, jejich vyspělosti nebo toho, jakým způsobem je začleňuješ, versus jejich úkoly v rámci jednotlivých oddělení nebo celé strategie firmy. Nacházíme zajímavé vhledy, třeba že efektivita zaměstnanců je vázána na to, jak dlouho měli dovolenou, jaká je jejich seniorita nebo jakými školeními prošli. To není žádné překvapení, ale není úplně samozřejmé tu korelaci v dostupných informacích najít. A to my umíme. Třeba se napojíme na interní HR systém, a když zjistíme, že někteří zaměstnanci nejsou dostatečně efektivní, hledáme právě tyto korelace a předáváme vhled manažerovi. Identifikujeme problém a navrhneme jeho řešení. A to vše je možné najít automatizovaně.

Dokážete se napojit i na systémy jako je Outlook nebo Tasker, kalendáře?

Outlook je samozřejmě celkem běžná aplikace. Nenapojujeme se na exchange server jako takový, ale sledujeme a jsme schopni identifikovat, že uživatel  je právě v nějakém mailovém klientovi,  sledujeme jeho aktivitu, a vyhodnocujeme jeho činnosti. U BPM nástrojů obecně je definovaný začátek a konec, takže tím pádem můžeme rovnou sledovat, co se děje mezi tím. Záleží na tom, jak vypadá aplikační portfolio – s daty nakládáme podle typu aplikací a snažíme se přinést adekvátní byznys vhledy. Výhoda tohoto postupu oproti Process miningu je v tom, že první výstupy jsou k dispozici už druhý nebo třetí den. Manažer tedy už za týden začne vidět vhled do toho svého oddělení a první doporučení má k dispozici, aniž by musel použít IT oddělení.

Jak dnes vypadá typická firma, která je vaším klientem v rané fázi implementace Task miningu, ze kterého trhu je, a jak je velká?

Obecně: kde je vyšší labor cost, tam je lepší RIM. Jinými slovy: čím jsou dražší lidé, tím zajímavěji vychází implementace z pohledu návratnosti. Není to jen o tom, ale lépe se to tam prodává. V Evropě je to například Belgie, velmi zajímavé jsou z tohoto pohledu samozřejmě USA. Zajímavé je, že USA jsou z pohledu adopce Task mining za Evropou o něco pozadu. Může to být tím, že Task mining vznikl v Evropě. Na druhou stranu, když se bavíme s klienty v USA, tak oni strašně rychle pochopí, o čem to je, a mají ohromný zájem to vyzkoušet. Je tam jiná mentalita v přístupu ke startupům.

Je tam vyšší míra experimentování?

Jejich přístup je asi takový: když to bude fungovat, tak cool, všichni na tom vyděláme, a když ne, tak jedeme dál. V Evropě je to složitější. V zásadě ano, je to obecně definováno charakteristikou trhu - firma potřebuje mít dostatečné množství zaměstnanců v oddělení, na které cílíme, nebo obecně v operations. Ideální jsou pro nás firmy nad tisíc zaměstnanců, ale výsledky začínají být zajímavé už na odděleních, kde jsou klidně desítky lidí. Aby to začalo přinášet efekt napříč celou firmou, je ale dobré, když se řešení rotuje přes jednotlivá oddělení, ze kterých přicházejí adekvátní vhledy. Spíše je to o backoffice, ale měli jsme zajímavé usecasy i na frontoffice, kde se sledovalo, jak je klient obsluhován. Třeba že bankéř, když se baví s klientem, nepracuje na klávesnici, ale předtím si v systému něco otevře a vyhledá, pak se s ním baví, pak zase něco dělá, zase se s ním baví - lze dělat i poměr toho, kolik času je nutno věnovat komunikaci s klientem, aby došlo na prodej.

Jak dlouhá je doba implementace?

Nasadí se to za hodinu. Předá se to IT, ti udělají centrální deployment, rozešlou to klidně na třistahlavé oddělení a do týdne máš první výstupy. Tak to je.

Několikrát jsme se potkali i na mimopracovních věcech: vím o tobě, že jsi vášnivý amatérský boxer. Co pro tebe box znamená ve tvém osobním životě? Co ti dal do profesní dráhy?

S boxem jsem koncem minulého roku přestal. Občas tam ještě zajdu, nicméně dělal jsem to čtrnáct let, to je potřeba říct. Největší událostí v mé boxerské kariéře byl večer v jihlavském kulturním domě, kde jsem boxoval v supertěžké váze. Prohrál jsem, dostal jsem s odpuštěním nandáno, ale byla to zajímavé zkušenost. Člověk tam jde a možná v sobě objeví nějaké primordiální jevy, jako třeba že se soustředí opravdu jen na ten zápas - všechno ostatní odstoupí. Je to zajímavá zkušenost, být v řízeném boji. Obecně, box je samozřejmě skvělý na kondičku, na postřeh, na to, že musíš něco vydržet. Pro hlavu to není úplně ideální, ale my jsme většinou měli helmy, a také jsem v ringu nebyl každý den.

Proti boxu je na druhé straně další věc, které se věnuješ, a to je jóga. Jednou jsme spolu byli na speciální pránajámě, dechových technikách. To mi přijde jako na opačné straně spektra, než kde je box. Nebo to tak vidím jen já?

Já si to nemyslím. Jednak, jóga je super kompenzace ke všem silovým sportům, zejména kvůli zádům a tak dále. Myslím si taky, asi s pokročilejším věkem, že se člověk potřebuje tělu věnovat i s ohledem na protahování a flexibilitu, takže to můžu doporučit. Na jógu nedám dopustit. Ale pránajáma je samostatná doména, jedna z ásán jógy. A k tomu jsem se dostal přes free diving. Ale já to nerad někomu vnucuji, protože každý si to musí vyzkoušet sám a rozhodnout se, jestli ho to zajímá nebo ne.

Freedivingu se věnuješ pořád?

Když jsem u moře, tak ano. Ale to zase vyžaduje, abys měl vedle sebe nějakého buddyho, aby to neskončilo špatně. Může se totiž stát, že omdlíš, což úplně není neobvyklé, i když mě to nikdy nepotkalo. Omdlíš většinou až u povrchu a někdo se pak o tebe musí postarat. Freediving je ale fantastická věc, stejně jako všechny dechové techniky.

Jsem moc rád, že sis našel čas, a byl jsi mým hostem v dnešním dílu CZECHárny. Těším se, že se zase potkáme a probereme některé další věci. Ať se ti daří.

Budu se těšit.