Pavel Kysilka, z Indexu Lidových novin 31. ŘÍJNA 2017
Digitální transformace nutí firmy experimentovat a hodně riskovat. Ty nejúspěšnější mají schopnost kombinovat přednosti korporace s výhodami technologických startupů
Kdykoliv ekonomiky procházely hlubokými a rychlými změnami, nastala pro firmy éra pokusů a omylů. Žádné recepty nebyly k dispozici, čas teoretických zobecnění nadešel, až se usadil prach. Tomáš Baťa v době přechodu globální ekonomiky na masovou produkci způsobenou elektricky pohněnou pásovou výrobou zdůrazňoval, že nic z toho, čeho dosáhl, se nemohlo opírat o učebnicové vědění, vše bylo naopak zaplaceno nekončenou řadou velmi drahých chyb a omylů.
Globální ekonomika teď opět prochází zásadní transformací. Tentokrát digitální, která je hnaná robotizací, umělou inteligencí, blockchainem a 3D, bio- a nanotechnologiemi. Její rychlost nám nedává šanci ani sledovat, natož si osvojovat hlavní technologické inovace. Podstata změn je navíc mnohem hlubší než technologická. Jde o společensko-ekonomické proměny, kdy nové technologie v symbióze s nastupující generací mileniálů mění po desetiletí či staletí zažité byznysové, finanční, servisní, manažerské, pracovní a komunikační modely. Firmy za pochodu řeší, jak a kdy přehodit výhybku z více nebo méně dojíždějících modelů na nové, které řadě firem včetně jejich konkurentů začínají přinášet rychlý růst i globální úspěch. Opět platí, že na učebnice si budou muset počkat, a nezbývá jim než experimentovat a hodně riskovat. Ani kopírování moc nepomáhá: co funguje v jedné firmě, nemusí být přenositelné do jiné, byť ve stejném oboru. Příčiny tohoto paradoxu tkví často v odlišném IT dědictví, rozdílné korporatní kultuře a vlastnickém modelu.
Jednou z těch věcí, které lze pozorovat u nejúspěšnějších firem nastupující digitální epochy, je schopnost kombinovat přednosti korporace s výhodami technologickych startupů. Výhodami korporací bývá strukturovanost, řízení procesů, financí, rizik, brandu a marketing. Startupy naopak vynikají inovativností, flexibilitou, dynamikou, posedlostí a vášní pro svoji ideu. Čím oplývají jedni, to se nedostává druhým. Snaha spojit pozitiva obou kultur je proto přirozená a správná, realizace je ale hodně obtížná.
Firmy, kterým se to daří, se někdy nazývají ambidextrální, tedy obouruké. Těch, které se o to aspoň pokouší, je rostoucí počet a přístupy jsou rozmanité. Některé vytvářejí inovační laby jako organizační jednotku uvnitř firmy. Další dočasně vymisťují inovativní myšlenku ven z korporace a svěřují jeji realizaci specializovaným firmám. Jiné přístupy staví na organickém vnášení inovativní kultury do téměř celého půdorysu firmy. To je obvykle spojeno s organizačními změnami, konkrétně s rozvolňováním vertikálních linií, budováním integrovaných agilních týmů a uplatňovaním inovačních technik typu design thinking. O ambidextrálnost bojují i velké firmy, které vyrostly z původni čisté garážové kultury a bojí se, aby jejich startupovou inovativnost nezadusily neduhy korporace. Permanentně například štěpí svou velkou a rostoucí společnost na malé přehledné týmy, a vytvářejí tak jakýsi korporátní konglomerát startupů. Stejně jako je obouruký člověk se stejně šikovnou pravačkou a levačkou vzácným jevem, je firem, kterým se povedlo kombinovat šikovnost korporace a startupu, zatím poskrovnu.
