Přestože žádná z níže uvedených zatím není součástí oficiálního Diagnostického a statistickému manuálu duševních poruch, někteří odborníci se snaží prosadit, aby se to změnilo. A o jaké strachy a fobie se tedy jedná?
Nomofobie
V roce 2008 byl ve Velké Británii proveden výzkum mezi 2163 uživateli mobilních telefonů. Výsledkem bylo zjištění, že více než polovina respondentů cítila v souvislosti s jejich telefonem úzkosti. Přesněji řečeno, 53 procent dotázaných uvedlo, že pociťuje určitý druh nervozity, kdykoli jejich mobil ztratí signál, je vypnut nebo ho prostě chvíli nemají po ruce.
Výzkumníci se rozhodli nazvat stav těchto lidí "nomofobií" – což lze doslova přeložit jako strach z toho, že budu delší dobu bez přístupu k mobilnímu telefonu. Od tohoto prvního průzkumu vědci po celém světě vydávají jednu studii za druhou, které podrobně popisují, jak tato fobie úzce souvisí s dalšími problémy, jako jsou chronické deprese, poruchy spánku a nízké sebevědomí.
Skropofobie
V roce 2018 zveřejnil indický psychologický časopis případovou studii popisující, jak se jedné ženě kvůli její posedlosti digitálním soukromím roztočil kolotoč úzkostí. Čtyřiapadesátiletá pacientka se objevila u lékaře a projevovala "značné obavy o svou bezpečnost" poté, co četla články o tom, jak hackeři získavají osobní údaje lidí. Tento strach, který je v určitém měřítku zcela pochopitelný, však vedl u této ženy k rozkladu života. Protože se bála kontrolovat svou e-mailovou schránku, začaly jí unikat důležité zprávy. Také přestala platit účty online, protože se bála zneužití platebního procesoru banky.
Její lékař stanovil diagnózu, kterou nazval internetovou fobií. Tento název se nicméně neujal. Někteří výzkumníci v oblasti digitálního soukromí začali místo něj používat jiný termín: "skopofobie", což v překladu znamená nadměrný strach z toho, že vás někdo pozoruje. Díky globální pandemii, která nás všechny nutí žít většinu života v digitální rovině, to znamená - jak to vyjádřil jeden z analytiků ochrany soukromí - že jsme všichni téměř neustále digitálně sledováni. Kdo by z toho nebyl paranoidní?
Radiofobie
Nejsou to jen konspirační teorie spojující technologii 5G s rakovinou a covidem-19. Strachy lidí z rádiových vln a záření se šíří po světě už desítky let. Termín pro tento specifický strach - radiofobie, doslova strach ze záření ve všech jeho podobách - se poprvé dostal do povědomí veřejnosti počátkem devadesátých let minulého století, pár let poté, co se v lékařství ujal rentgen.
Tehdy dávalo smysl mít se před zcela novým přístrojem na pozoru. V počátcích této technologie končili dělníci v továrnách, kteří byli pověřeni výrobou rentgenových trubic, se silnými popáleninami od záření. A bohužel ani někteří pacienti, kteří byli vystaveni působení těchto prvních přístrojů, nedopadli o mnoho lépe. Z nějakého důvodu však tyto obavy přetrvaly až do současnosti, přestože federální úřady i lékařské autority vydaly už mnoho studií dokazujících, že moderní přístroje jsou už kvalitní a na pacienty působí relativně nízkými dávkami záření. Jejich bezpečnost je tedy mnohem vyšší než u přístrojů, které se používaly v roce 1903.
Amaxofobie a aviofobie
Pravděpodobně znáte obě tyto fobie pod jejich častějšími názvy: strach z řízení a strach z létání. Říkám "pravděpodobně", protože tyto dvě fobie se v tomto seznamu vyskytují nejčastěji. Jedna studie zveřejněná na začátku roku 2021 zjistila, že 33 až 40 % letců pociťuje před vzlétnutím určitý stupeň nervozity, přičemž malá část z nich, asi 2,5 až 5 %, má úzkosti, které už lze klasifikovat jako plnou aerofobii. Statistiky o amaxofobii jsou na druhou stranu hůře dostupné. Vědci každopádně zjistili, že úzce souvisí s posttraumatickou stresovou poruchou, kterou lidé obvykle trpí po prožití autonehody. A není žádný div, že po prožití něčeho takového už za volant nikdy nechtějí sednout.
