Pokud si chcete přidat Czechárnu Petra Beneše na Spotify, můžete tak učinit ZDE. 

Co je to virtuální realita, co je to augmentovaná realita, a jaké jsou v těchto odvětvích dnes trendy?

Virtuální realita je většinou počítačem tvořené prostředí, se kterým můžeš interagovat a zažívat věci, které v reálném světě nezažiješ. Máš k tomu speciální brýle, které tě od reálného světa odříznou. Nebo se používají 36ková videa nebo fotografie. Tam už je interakce téměř nulová, můžeš se jen rozhlížet. A rozšířená realita – nejlepší ukázkou jsou asi děti, lovící s mobilním telefonem Pokémony. Mám nějaké zařízení – mobilní telefon, tablet nebo speciální brýle, a skrz to promítám do reálného světa 3D objekty, dokumenty, videa a podobně.

Ty brýle jsou v tuto chvíli pořád relativně velké. Výpočetní síla je už přímo v nich, není třeba mít někde připojený další počítač – to samozřejmě zvýšilo flexibilitu. Ale pořád je to věc, která je asi poměrně těžká. Jak to dnes vypadá s nějakými light verzemi takového hardwaru? Blížíme se době, kdy roli virtuálních brýlí převezmou Google Glasses nebo nějaké podobné zařízení? Jaké jsou trendy?

Trend je zmenšovat, odlehčovat, příkladem jsou tzv. standalone brýle, které jsou, co se výkonu týká, takovým hodně nadupaným mobilním telefonem. Jinak jedním z obrovských témat jsou čočky. Únava ve virtuální realitě je dána tím, že oko neustále zaostřuje pouze na cca jeden centimetr. V reálném světě jsme zvyklí zaostřovat na různé vzdálenosti a oči tím pádem tolik neunavujeme. Jeden česko-švýcarský startup by měl na trh přinést něco unikátního, díky čemuž by si s tím lidské oko mělo být schopno lépe poradit. Zatím ale potřebuje výpočetní výkon fyzickou hmotu.

Vývoj jde zřejmě směrem kombinace virtuální a rozšířené reality. Nejblíže k tomu teď má Okulus nebo Meta Quest Pro, které už umí do reálného prostoru promítat věci přes kamery na virtuálních brýlích. A všichni čekají, s čím přijde Apple.

Kdy by měl Apple s takovým produktem přijít?

Už to říkají tři roky, poslední informace z minulého týdne zmiňuje rok 2025. Zmiňoval jsi Google Glasses - ty byly primárně na rozšířenou nebo mixovanou realitu, a v té oblasti už se dnes setkáváme s hardwarem, který je výrazně pohodlnější, nicméně propojený s mobilním telefonem.

Se kterými nejzajímavějšími usecasy se dnes setkáváte? Kde by virtuální nebo rozšířená realita mohla v brzké době najít uplatnění?

S virtuální realitou se dnes už setkáváme prakticky všude tam, kde je třeba něco zažít nebo natrénovat - proces, postup. Například ve zdravotnictví, kde ´trénovat´ na reálných pacientech nelze. S tím je úzce spojeno školství jako takové, protože virtuální realita v podstatě začíná naplňovat to, co říkal už Jan Amos Komenský: Škola hrou. Děti se díky ní učí prožitkem, interagují i s 3D modelem něčeho, co by normálně neviděly. A augmentovaná realita například pomáhá méně kvalifikovaným pracovníkům, kdy se k nim například může na dálku připojit inženýr a pomoci opravit stroj, na kterém pracují. Své místo si hledá i v turismu: máme spoustu poptávek po oživení památek, které v principu nejsou ničím zajímavé. A pokud chceš přitáhnout mladou generaci k historii nebo k nějakým konkrétním místům, musíš jim prostě dát obsah, který s nimi bude komunikovat jejich jazykem. A to rozšířená realita je.

Zaujalo mě využití virtuální reality ke vzdělávání, ve školství. Nevzniká ale riziko, že ti, kteří se školí ve virtuální realitě, budou mít povolené vnímání rizik v reálném světě? Nemohou pak dělat v reálném světě chyby, protože si neuvědomí, že už nejsou ve virtuálním prostředí? Setkáváte se s něčím takovým?

Na to se mě velmi často ptají lidé, kteří nejsou v daném prostředí odborníci. A zrovna mi to krásně zarezonovalo: minulý týden se sešel náš první International Advisory Board pro VR ICU, kde máme sedm odborníků z celého světa. Jsou to lidé na úrovni profesorů na univerzitách, v univerzitních nemocnicích ředitelé oblastí jako ARO a podobně. Jedno obrovské téma, které jsme diskutovali, je naopak umožnit zdravotním pracovníkům ve virtuální realitě udělat chybu se všemi následky.

Jak můžeš nasimulovat všechny následky? Virtuální pacient nevykrvácí, nezkolabuje…

Můžeš. V této chvíli třeba testujeme propojení na matematický fyziologický model člověka. To znamená přes matematické vzorce popsané fungování lidského těla. Ve chvíli, kdy na přístroji něco třeba přenastavíš, se spustí alarm, který říká, že pacient kolabuje například kvůli nízké saturaci kyslíkem. Přenastavením posíláš informaci do matematického modelu, že jsme přidali kyslík na 80 % - a ten model ví, co se díky tomu v těle stane. Pokud tam toho kyslíku dáš moc, tak v principu můžeš pacienta zabít tím, že ho ´přefoukneš´.

V konečném důsledku tedy, když za pár let vytvoříš mého avatara, budu moct sledovat virtuální smrt Beneše v přímém přenosu…

To je přesně ta obrovská výhoda virtuální reality - můžeš zažít i to, čím v reálu ohrožuješ někoho dalšího, nebo i sebe. Jak jsi to zmiňoval: pro mozek to není fake informace. Mozek pracuje s tím, žes to zažil. A pokud budeš mít zkušenost, žes pacienta zabil, a dobře tu zkušenost zpracuješ, v reálném světě by tě měla zastavit ještě předtím, než uděláš chybu.

U většiny inovativních technologií je cena prototypů nejprve hodně vysoko a pak jde dramaticky dolů, což umožní masové rozšíření. Jsme už s touto technologií u takového bodu zlomu?

Myslím si, že ano, ale že je to spíš o osvětě a přístupu. Málokdo z manažerů má dnes telefon, který stojí méně než 15 tisíc. A to je cena virtuálních brýlí, které jsou schopné fungovat i ve firemním prostředí.

Zastarávají virtuální brýle stejně jako mobily, které po třech nebo čtyřech letech musíš vyměnit?

Je to podobné. Za posledních pět let je třeba u Mety momentálně druhá generace, a třetí se připravuje.

Oculus?

Bývalý Oculus, který koupil Facebook, přejmenovaný na Metu. Existuje Oculus 2, Oculus Pro, a do konce roku by měl přijít Oculus 3 – a to jsou brýle, které se dnes dají bez daně koupit za 12 tisíc na Alze. Má to samozřejmě omezení, která se týkají výkonu. Ty brýle nejsou schopné jít do výrazně většího detailu, nebo je to minimálně hrozně pracné. Nicméně třeba při našich cestách do Německa, USA a podobně se všichni diví, jak je máme vymazlené. Od nás na západ se totiž velmi často tvoří jednodušší modely, ale my jsme tak trochu hnidopiši, a tak jsme vývojové oddělení vytrénovali k tomu, aby všechno, co děláme, vypadalo co možná nejvěrněji.

U některých usecasů, které jsem si sám zkoušel, byla pořád vidět nedokonalá grafika – pořád bylo znát, že se pohybuješ v umělém prostředí a přestože je to virtuální realita, není to realita. Není právě toto cesta k průlomu? A jak jsme daleko od toho, abych si nasadil brýle a téměř nepoznal, jestli se pohybuju v realitě umělé nebo skutečné?

Myslím, že od toho, aby to bylo až takto realistické, nás pořád ještě pár let dělí. K tomu totiž potřebuješ obrovský výkon, který dnes dokáže nahradit výkonný herní počítač. Už existují soupravy, u kterých je podobnost s reálným světem velmi blízká. Na druhou stranu k tomu potřebuješ zase jiný headset, který bude mít rozlišení kolem 5k a více na jedno oko. Ale takové jsou pro běžného uživatele cenově nedostupné.

Vidíš pro běžné užití větší potenciál v čisté virtuální realitě nebo v realitě mixované, augmentované?

Myslím si, že pro širší veřejnost to bude rozšířená realita. Už teď existuje v prototypech několik produktů, které budou co do velikosti opravdu hodně podobné běžným dioptrickým brýlím.

A ty teď máš normální brýle? Nejsme v rozšířené realitě?

(smích) Zatím ještě ne.

Říkám si právě, jestli to, co říkáš, ve skutečnosti nečteš…

To by se mi líbilo. Ale i díky tomu, že jsem částečně dyslektik, si myslím, že bych to nestíhal. Ale pro nácviky postupů a tam, kde je cílem prožitek, bude mít virtuální realita vždycky navrch.

Zaznamenávám v poslední době řadu zařízení jako například chytré helmy pro techniky na stavbách, která se dokážou pohybovat ve fyzickém prostoru a přímo v onlinu zaznamenávat třeba tlak v potrubí. Kam až by tato technologie mohla dojít? Mohla by skutečně najít smysluplné uplatnění třeba nejen v herním průmyslu?

Virtuální realita myslím, že jednoznačně, i když v kombinaci s rozšířenou směřuje do školství. Hodně teď diskutujeme například s firmami, které potřebují nabírat velké množství operátorů ve výrobách, jak je naučit rychle ovládat třeba některá strojová hnízda. Nebo samozřejmě v sociálních službách, ať v rámci prevence stresu nebo práce s klienty, rehabilitace. Nebo architektura - dnes už většina softwarů, ve kterých architekti pracují, zahrnuje rozhraní na využití virtuální reality. A příkladů je více.

Augmentovaná realita určitě směřuje do logistických center v rámci nějaké navigace, a navigace ve venkovním prostředí vůbec. S čím naši zákazníci nejvíc bojují, je internetová konektivita. Potřebuješ velké množství dat, a jakmile vlezeš do výrobní haly, tak ta mnohdy působí jako Faradayova klec a když nemají dobrou interní síť, máš problém se připojit.

Dá se očekávat, že zařízení v podobě takovýchto nebo možná o něco málo robustnějších brýlí, nahradí mobil, náš současný uživatelský interface do online světa?

Je to jeden ze směrů. Brýle se už dnes objevují, ale zatím jsou s mobilním telefonem. Výkon je v mobilním telefonu a samozřejmě vymyslet, kam do takovýchto brýlí dát baterie a internetovou konektivitu, není úplně jednoduché. Svět k tomu ale směřuje.  

Zmíním ještě dva fenomény: jedním jsou sociální sítě, které prochází překotným vývojem. Facebook už dnes některou část populace možná vůbec nezajímá, proměňuje se využívání Twitteru, objevují se nové věci. TikTok už není výsadou Generace Z, do toho přichází věci jako BeReal… Jakým způsobem má dnes industry kolem virtuální a rozšířené reality tendenci konvergovat se sociálními sítěmi a dá se očekávat, že se sociální sítě nějakým způsobem s virtuální realitou prolnou?

Hlavní myšlenkou Metaversu bylo právě proto převést lidí z obrazovek a Facebooku do interaktivního prostředí ve virtuální realitě, kde by se lidé mohli potkávat. To byl asi zlom, který tento směr nastartoval. Dnes jsou Metaversů stovky a všichni si brousí zuby na to být tím hlavním, ke kterému se ostatní budou muset přidat. Je to velký otazník. V principu by Metaverse měl být něco jako interaktivní internet, kterého jsi součástí, můžeš si tam něco tvořit a setkávat se s dalšími lidmi, vyhledávat stejně jako na počítači nebo mobilním telefonu. Celé je to ale rozšířeno o zkušenost, že ten svět je kolem tebe a ty s ním interaguješ. Ale tím se zase vracíme k hardware, který má nějaká omezení. Hardware a tím pádem i software, to znamená vzhled toho prostředí a to, co tam můžeš dělat.

Druhým fenoménem je umělá inteligence. Já jsem si teď hrál s aplikací, která pomocí hlasu vytváří powerpointové prezentace. Nebo je JasperAI, který vytváří mediální popisy produktů pro marketing. Je to zajímavé - vypadá to, že nejdříve budou zautomatizovány ne profese, o kterých jsme si to ještě před pár lety mysleli, jako jsou řidiči a operátoři výroby. Vypadá to, že naopak první na řadě budou joby jako právníci, designéři, skladatelé, copywriteři…veškerá kreativní práce. To je zajímavý fenomén. Vidíš, že je to něco, co nastupuje a vytlačuje virtuální realitu na periferii, nebo v tom naopak vidíš potenciál velké synergie?

Myslím si, že cestou je, aby se to prolnulo. My už s tím dnes sami pracujeme, protože pokud chceme dělat kvalitní zážitky ve virtuální realitě tak, aby mohlo být všechno dostatečně interaktivní a aby to nestálo na klasických stromových scénářích 1-0 nebo dobře-špatně, potřebujeme flexibilitu. A tu může přinést právě umělá inteligence. Nacvičíme x modelů a ona z nich bude schopna odvozovat další, nebo můžeme na základě anonymizovaných dat vytvářet dané modely právě buď směrem do zdravotnictví nebo do vzdělávání. Tam se už začíná objevovat možnost interakce s avatarem automaticky: můžeš mít avatara a trénovat prezentační dovednosti. A avataři budou sami schopni na tebe reagovat. Bez prolnutí a využívání technologií tedy podle mě cesta nepovede. Navíc, umělá inteligence en bloc je sice zajímavá, ale ty potřebuješ interface, potřebuješ ukázat, co vlastně vymyslela. A k tomu může být virtuální realita úžasná.

Uvědomil jsem si, že dnes vzniká celá řada pokusů s různými encefalogramy, které snímají mozkové vlny, a díky tomu pak lze některá zařízení ovládat jen pomocí myšlenky. Je i v takového technologii prostor pro propojení s rozšířenou realitou, kdy budu schopen tady sedět a pomocí myšlenky před sebou vytvářet snový, virtuální svět? Je to něco, o čem jste se s kolegy bavili?

To by nás samozřejmě velmi lákalo, ale myslím, že doba, kdy toto bude mít své smysluplné a realistické využití, teprve přijde. Možná to bude v horizontu deseti let. Uvidíme také, co vymyslí Elon Musk se svým Neuralinkem. Možná nás všechny překvapí, a bude to rychlejší.

Co by mohlo být bodem zlomu, který by dramaticky zvýšil využitelnost technologie virtuální a rozšířené reality? Například elektromobilita už tady s námi nějakou dobu je - dlouho to stagnovalo, ale v posledních pěti letech nastal poměrně velký zlom. V okamžiku, kdy by přišel nový zdroj energie nebo mnohem lepší technologie ve skladování elektřiny v podobě baterií, způsobilo by to obrovský boom. Je teď něco takového na periferii vašeho industry?

Základním předpokladem je perfektní konektivita. Samozřejmě, musí se změnit hardware, který se bude schopen napojovat na vzdálenou výpočetní kapacitu - to bude určitě jeden ze zlomů. Ale obávám se, že tady si ještě chvíli počkáme, protože konektivita ještě není dostatečně dostupná. A zásadní samozřejmě bude změna hardware opravdu do podoby takovýchto brýlí.

Leoši, díky moc za tvůj čas. Jsem moc rád, že jsi přišel k nám do studia. Alespoň doufám, že to jsi ty, že to není tvůj avatar. Jsem rád, že máme pořád možnost se potkávat offline, protože si myslím, že přijde doba, kde se i takové věci budou dělat výhradně online nebo v nějakém virtuálním prostoru. Držím palce, ať se daří, a těším se na další setkání s tebou. Měj se krásně.

Díky moc za pozvání.

ZDROJ: autorský rozhovor